Děkuji vám, vážený pane předsedající. Já tedy teď se řádně přihlašuji do rozpravy před závěrečným hlasováním k tomuto návrhu novely zákona o důchodovém pojištění a dovolte mi, abych trošku podrobněji zdůvodnil motivy, které nás vedou k tomu, abychom vás žádali jako poslankyně a poslance o podporu našich pozměňovacích návrhů.

Hodně už tady řekl předřečník Stanislav Juránek, který poukázal na tristní stav, který se týká více než jednoho milionu žen v České republice, které pět, osm, deset let, v některých případech i více, obětovaly svůj profesní růst, kariéru, zvyšování svých mezd tomu, že vychovávaly děti. Vychovaly tři, čtyři, pět, v některých případech i více dětí, které naprosto řádně pracují, jsou dneska těmi, kteří táhnou průběžný důchodový systém, a bohužel, tak jak jsem tady opakovaně v minulosti říkal, náš důchodový systém je nastaven tak, že tyto rodiče, tyto mámy vlastně za toto potrestá.

Tento stav je potřeba napravit ve dvou rovinách. Jedna rovina je vyřešit důsledek a druhá rovina je do budoucna odstranit příčinu. Vyřešení důsledků je návrh teď, který se týká té pětistovky jako určité kompenzace těm ženám za to, že dneska mají důchod 2 000 korun v průměru nižší. To je ten návrh, který jsme tady předložili my jako lidovci opakovaně a dnes také i nově sociální demokracií. Já si jenom dovolím říci, že tento návrh ve svém principu podpořil také i pan premiér - když se podíváte, a možná to někteří v prvních řadách vidíte, rok 2019, pan premiér Andrej Babiš jasně říká: Vyšší důchod za víc dětí. V tom rozhovoru pro Lidové noviny a dále pro ta další média, která to přetiskla, se jasně hlásí k tomu, že je potřeba, aby se tento princip tady zavedl, aby se to uplatnilo.

A pak je do budoucna ale velmi důležité vrátit se k tomu při důchodové reformě, odstranit problém v té příčině. Ta příčina tady také byla zmíněna tím osobním popisem situace, kterou tady řekl Stanislav Juránek, ale týká se velkého množství rodičů v České republice, kdy jeden z rodičů má výrazně vyšší plat, dělá naplno kariéru - jsou to právnické, lékařské profese, netýká se to jenom nás, třeba například politiků - a ten druhý z rodičů je doma a věnuje se naplno výchově dětí po nějaký čas. Ne vždycky jde skloubit rodičovství a mateřství s prací a s kariérou, ne všechna povolání to umožňují, a tady odstranění té příčiny by bylo umožnit společný vyměřovací základ pro výpočty budoucích důchodů. Pomohlo by to nejenom v situaci, kterou tady popisujeme, ale pomohlo by to také změnit výši vdovských a vdoveckých důchodů v okamžiku, kdyby tito manželé nebo rodiče mohli spolu ten vyměřovací základ sdílet, vytvořit z něj průměrný základ pro výpočet budoucího vdovského, vdoveckého nebo starobního důchodu. To už tato Sněmovna nestihne, ale je potřeba, aby se toto podařilo v tom příštím období a aby se k tomu také budoucí vláda a budoucí Sněmovna dostala.

A je potřeba posílit v našem důchodovém systému mezigenerační sounáležitost. Jestliže se napřed rodiče starají o své děti, bez nich bychom tady nikdo z nás nebyli, tak je potom potřeba, aby v jiné fázi života se uměly děti postarat o své rodiče a aby generační sounáležitost byla podpořena nejenom těmi nástroji, o kterých jsem doteď hovořil, ale například i možností alespoň symbolické asignace, aby děti mohly část svého odvodu poukázat přímo na výplatu důchodu svých rodičů.

To jsou návrhy, které by pomohly k tomu, aby systém byl více vyvážený a aby více pamatoval na onu velmi důležitou mezigenerační solidaritu, na kterou společnost velmi často zapomíná, a i tento princip by pomáhal více připomínat občanům, daňovým poplatníkům.

Máme tam potom návrhy, které se týkají právě i úprav vdovských a vdoveckých důchodů. Nevím, nakolik, poslankyně a poslanci, znáte problematiku vdovských a vdoveckých důchodů, kdo na ten důchod má nárok, kdo ho nemá. Ty parametry jsou dneska poměrně velmi přísné. Výše výměry není dneska nikterak vysoká, a proto jsem poukazoval na to, že právě především vdovy a vdovci jsou na tom ze všech starobních důchodců nejhůře. Oni se nám propadají na sociální dno do problémů, aby zaplatili náklady na své živobytí, náklady na bydlení, náklady na lékařskou, sociální péči a další věci, které souvisí výrazným způsobem s kvalitou jejich života.

I když ten návrh dneska s vysokou pravděpodobností nebude mít tady většinovou podporu, je potřeba se k němu vrátit v budoucnu. Je potřeba otevřít otázku životní úrovně vdov a vdovců v České republice a toho, jaké mají parametry a kdy mohou získat nárok na tento důchod, i třeba v návaznosti teď na postcovidové období, kdy tady přibylo výrazným způsobem množství vdov a vdovců, kteří řeší své životní sociální problémy. Takže i na tyto návrhy, které tam jsou, bych chtěl poukázat a poprosit vás, pokud opravdu chceme pomoci lidem, kteří tu pomoc potřebují a propadají se nám sociálním sítem české společnosti, abychom zvážili podporu i těchto návrhů.

Pak bych se chtěl dostat také k těm návrhům, které už tady byly zmiňovány a byly napadány především kolegy poslanci z klubu komunistické strany, KSČM tedy, ať jsem přesný. Chápu, že oni mají velký problém s těmito návrhy, že je odmítají z mnoha důvodů. Já tomu rozumím. Kdyby tady asi nestáli na barikádě, neříkali kritická slova, tak by ty návrhy nebyly v pořádku, ale podívejme se na to, že tyto návrhy, principiálně stejné například v případě Slovenska i legislativně velmi podobné, byly přijaty v Německu, v Polsku, v pobaltských zemích, Chorvatsku, naposledy právě na Slovensku, a byly tam přijaty i v dobách mimo před volbami. Nelze obviňovat například slovenskou vládu, že tento návrh přijali před třemi měsíci, že by bylo na Slovensku před volbami, přesto ho přijali. Můžeme obviňovat slovenské poslankyně a poslance, že to udělali pozdě, ale udělali to. Principiálně bychom mohli kritizovat například izraelské tajné služby a její pracovníky, kteří dokázali i desítky let po konci druhé světové války nevzdat boj za spravedlnost a trestat tehdejší prominenty nacistického režimu. Ale tento návrh není o trestání, tento návrh je pouze o narovnání sociální nespravedlnosti, a lepší pozdě než vůbec.