Děkuji. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně, kolegové, já mám k tomuto jednání této mimořádné schůze a k navrženým bodům několik důležitých poznámek. A musím říci, že když jsem tady poslouchal vystoupení např. pana ministra zdravotnictví, tak jsem měl pocit, že jsem v těch prvních dnech a týdnech měsíce března žil asi v jiném státě a spolu se mnou tisíce pracovníků v sociálních a zdravotních službách, protože on to tady prezentoval, jako kdyby všichni od počátku covidové pandemie měli dostatek všech ochranných zdravotních pomůcek a všechno bylo zalité sluncem, ale realita byla jiná. Byla jiná ještě počátkem dubna, kdy se tady ještě dořešovaly otázky zabezpečení pracovníků v sociálních službách, v terénních sociálních službách, kdy se řešila vůbec určitá pravidla pro to, jakým způsobem v těchto zařízeních fungovat. Dokonce tady docházelo k nonsensům, kdy se pacienti, kteří byli pozitivní COVIDem, vraceli do těch zařízení bez nějakých speciálních režimů atd.

Byl bych velmi rád, aby k tomu bodu číslo 1, který zní Vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky a opatření k prevenci druhé vlny, kdyby k tomu vláda zpracovala materiál. Slyšet tady vystoupení, která tady říkají jednotliví ministři, já je chápu, rozumím tomu, oni se snaží odprezentovat maximální nasazení, které oni a jejich kolegové a tisíce lidí v terénu odváděli, a za to dobré, co se podařilo, jim chci poděkovat. Nebylo to jednoduché a nezávidím nikomu, kdo byl v těchto týdnech, měsících členy vlády a ve vedení resortů na úrovni náměstků apod. Tomu rozumím. Ale velmi bych byl rád, aby tady byl opravdu otevřený kritický materiál, který bez potřeby píárově lakovat věci na růžovo by popsal, jak se ty věci odehrávaly. Aby to byla analýza, u které si otevřeně řekneme: Tady se nám ty věci nepovedly. Protože jestli tady třeba i férově pan ministr vnitra Hamáček řekl, že on 2. března navrhoval na vládě, aby vláda vyhlásila nouzový stav, aby začal už od 2. března jednat centrální krizový štáb, tak je logické si říct - to asi byl moment, kdy se špatně rozhodlo. A to, co tehdy premiér udělal, že odložil o více než dva týdny centrální krizové řízení, bylo špatné rozhodnutí. A těch momentů bychom našli celou řadu. Celou řadu bychom našli také v otázkách právě zásobování ochrannými zdravotními pomůckami. A nejenom já, ale i lidé, kteří pracovali v první linii, občané, by velmi rádi chtěli slyšet, jak by to případně bylo v budoucnu. Budou tady opět dvě ministerstva, která budou zásobovat Českou republiku ochrannými zdravotními pomůckami, anebo už jsme se poučili? A bude tady jedno ministerstvo, které bude mít pravomoce a bude mít zodpovědnost a bude řešit logistiku jednotně, abychom tady nečetli dohady ministrů někdy před půlnocí na Twitteru, kdo koho kdy zítra bude zásobovat a kdo kam pojede.

Byl bych také velmi rád, abychom dokázali v tomto materiálu reflektovat i zpětnou vazbu od právě lidí, kteří v té první linii byli, ať už to byli lidé v rámci Záchranné služby, lidé pracující ve zdravotních službách, v nemocnicích, v sociálních službách atd. Takže se velmi přimlouvám za to a budu o to i písemně žádat pana premiéra a vládu, aby takový souhrnný materiál, který udělá analýzu dosavadního průběhu a především řekne, v čem byla ta kritická místa, kde jsme mohli postupovat lépe a vzejdou z toho doporučení pro případnou budoucnost, kterou si nikdo nepřejeme, ale která může přijít.

Byl bych také rád, aby v tom také zaznělo, v tom materiálu, jestli se budou aktualizovat pandemické a krizové plány v rámci České republiky a působnosti jednotlivých ministerstev. Jestli tedy z toho vzejdeme podstatně lépe připraveni na tu druhou vlnu. Pak je tady samozřejmě ten druhý bod, a to je otázka skupiny občanů, kterým se nedostalo pomoci. Já bych to rozdělil na dvě kategorie.

Jedna kategorie, nedostalo pomoci těm, kteří řešili nedostatek zdravotních pomůcek. Já teď nechci mluvit jenom o zdravotnických zařízeních, ale na mě - a věřím, že i na ostatní poslance - se obraceli lidé, kteří měli doma v péči třeba osobu, která má sníženou imunitu, onkologického pacienta nebo pacienty, kteří musí jezdit například pravidelně na dialýzu atd. A tito lidé řešili, že neměli oni ochranné zdravotní pomůcky. A neměli si kde jít o ně požádat v těch prvních týdnech. Takže aby ten celý zdravotní systém pamatoval i na ty pacienty, kteří jsou dlouhodobě v nějakém typu domácí péče, na jejich blízké, aby ti byli zahrnuti do plánu, kdy víme, že na tyto lidi musíme pamatovat a dodat jim ochranné zdravotní pomůcky.