Když se podíváme na letecký snímek území západní části Uherského Ostrohu, vidíme les, kde se nachází ochranné pásmo vodního zdroje Bzenec komplex. Kilometr od lesa je pole, kde se má na třiceti hektarech těžit štěrk. Na první pohled se zdá, že kilometrová hranice není problém. Avšak pod povrchem je situace trochu složitější. Proudí tu pomyslná „řeka“, která je zdrojem pitné vody.

Kvalitní voda se drží v takzvaném kolektoru. Kolektor tvoří štěrk a štěrkopísky s mocností tři až sedm metrů. Nad kolektorem je několikametrová vrstva zemin, tzv. izolátor. Díky tomuto souvrství je voda chráněna před okolním znečištěním. Jakýkoliv zásah však může způsobit zhoršení jakosti vody.

Často hovoří, že dojde ke změně toku „podzemní řeky“ a úbytku vody. Tato rizika nejsou podle dostupných studií pravděpodobná. Skutečným nebezpečím je zhoršení kvality vody. Odtěžením horní vrstvy vznikne jezero. Plocha zůstane otevřená a jakékoliv znečištění z vnějšího prostředí bude možným ohrožením. V případě akutního ohrožení lze očekávat až několika měsíční odstávku zdroje. Voda se po čase pročistí. Rizikem jsou však výpadky v zásobování pitnou vodou. To může být na jižní Moravě značný problém.

Druhým závažnějším problémem je dlouhodobé znečišťování dusičnany, pesticidy či chlorovanými uhlovodíky. V případě většího znečištění může být zdroj pitné vody znehodnocen a voda bude dlouhodobě nepoužitelná. Další riziko pro deseti tisíce domácností v jedné z nejsušších oblastí ČR.

Začne-li se těžit, bude to od začátku čistý hazard. Česká geologická služba záměr komentuje tak, že ve smyslu předběžné opatrnosti není možné označit záměr těžby štěrkopísků v DP Uherský Ostroh z hydrogeologického hlediska jako akceptovatelný.

Podivné přístupy k problému

Ačkoliv jsou problémy s těžbou známé a řada oponentských posudků hovoří proti těžbě, Ministerstvo životního si stojí za svým rozhodnutím – těžba nebude mít vliv na životní prostředí včetně vody. Hodnocení obsahuje 58 podmínek, za kterých je možné těžbu realizovat. Je to poměrně nevídaný kompromis a běžně by spíše neprošla.

V květnu 2020 Český báňský úřad v Praze vydal rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru. Nepomohla petice, nestačila aktivita dotčených samospráv desítek obcí a měst, nepomohl apel krajského úřadu Jihomoravského kraje. Ekologické spolky či hodonínské vodárny jako by neexistovaly a neměly právo se vyjadřovat. Situaci nezachránili ani poslanci a senátoři, kteří interpelovali proti těžbě.

Boj však ještě není u konce. Pro těžbu je nutné vydat povolení otvírky, přípravy a dobývání (povolení hornické činnosti). V procesu jsou tři správní žaloby od dotčených obcí a měst, společnosti Vodovody a kanalizace Hodonín, a. s. a Jihomoravského kraje. Řešit se budou pozemky, kde se chystá těžba a které vlastní město Uherský Ostroh.

Co je však smutné, je přístup Zlínského kraj, který podivně mlčí a nechává problém doslova vyhnít. A tak se nabízí vysvětlení, že si těžbu kromě těžaře přeje nejspíš i Krajský úřad Zlínského kraje. Z úst úředníků slyšíme: „Rádi bychom pomohli, ale… nemůžeme… musíme postupovat v souladu s platnou legislativou… je nám líto!“ Jenže prioritou musí být zájmy obyvatel nikoliv zájmy firmy ze středních Čech, která se rozhodla těžit za účelem zisku.

V tuto chvíli jsou dvě věci jisté – pitná voda a zdravý rozum jsou v ohrožení. Postoj zelených a sociální demokracie je jasný. Chceme, aby se Zlínský kraj a jeho úřad konečně probudil a byl aktivní stejně jako sousední Jihomoravský kraj.