Inu, řekl jsem si, člověk se nemůže neustále spoléhat na stát potažmo na radnici v domnění, že on to někdo někdy udělá. Nadáváním, kritizováním všude okolo a stěžováním si, se prostě ta mrcha tráva sama neposeká. Chopil jsem se tedy manuálního žacího nástroje z minulého století tzv. kosy i ostřící pomůcky tzv. brousku karborundum a nezbedný pažit několika dobře cílenými tahy poslal k zemi. Avšak musím podotknout, že se ta potvora tráva bránila, seč jí stébla stačila. Ovšem proti dobře naklepané a nabroušené kose vedené mými pažemi neměla nejmenší šanci a veškerý její vzdor byl marný. Posekanou trávu jsem takovým hřebenem na tyčce, kterému se říká hrábě (taky z minulého století), shrabal do úhledných kupiček. Kupky doufám už samo MH, co nevidět, odveze do kompostárny, to už bych asi nezvládl. Pro finální vzhled, aby to taky k něčemu vypadalo, přivzal jsem si na pomoc motorovou rotační sekačku poháněnou 4-dobým zážehovým motorem ze současnosti a tím jsem svou seč definitivně vítězně dovršil.

Závěrem, co si člověk neudělá sám - to prostě nemá! Spoléhat se ve všem na státní správu či samosprávu jednoduše nelze. Dříve bývávalo takovým nepsaným pravidlem, že si každý udržoval pořádek kolem svého obydlí sám. Ať v zimě úklidem sněhu nebo v létě zametením chodníku či posekáním trávy před plotem. Tento zvyk už přežívá většinou už jen u „baráčníků“ (ne u všech).

Začal jsem kolem 10-té hodiny, abych sousedy neobtěžoval hlukem od brousku a sekačky, kvůli bouřce skončil v cca půl druhé. Při sekání spálil zhruba 1000 kcal. Náklady na benzín cca 100 Kč, ale ten pocit z dobře a účelně vykonané práce k NEZAPLACENÍ!

Ing. Jiří Kalous
zastupitel města, člen regionální rady, předseda oblastního sdružení