Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás informoval o tom, co vás jistě nepřekvapí, že bez ohledu na to, jak dopadne hlasování o jednotlivých pozměňujících návrzích, TOP 09 tento rozpočet na rok 2016 podpořit nemůže.

Dovolte mi jenom, abych shrnul základní důvody. O tom jednom jsme vedli desítky a desítky hodin diskusí, do jaké míry má Sněmovna právo v době ekonomického růstu snižovat deficit pouze nominálně, protože využívá vyššího výběru - byť ne tak dobrého, jak by růstu odpovídalo, protože se Ministerstvu financí nedaří vybírat daně, ale přesto vyššího výběru - z vyššího růstu a z vyššího růstu spotřeby, kdy tyto příjmy promítá převážně do výdajů, které výrazně zvyšuje oproti střednědobému výhledu na rok 2016, který jste schvalovali před rokem, a jenom minimálně je používá na snížení nominálního deficitu, aniž by měla ambice jakkoli se snažit zkrotit strukturální deficit. Myslíme si, že to je neodpovědné, že minimálně půl procenta snížení strukturálního deficitu by vládu nijak nenutilo snižovat výdaje, jenom by je nemusela zvyšovat tolik. A protože to je neodpovědné a protože to je neodpovědné zvyšování výdajů oproti předchozím létům, nemůžeme takový rozpočet podpořit.

Další okruh důvodů je, že ten rozpočet není pravdivý. A není pravdivý jednak v porovnání s argumentací jeho předkladatelů, a není pravdivý ani v porovnání s platnou legislativou. Když si poslechnete pana ministra financí, poslechnete si pana premiéra, tak máte pocit, že ty největší vládní priority jsou investice do infrastruktury, hospodářský růst, rozkvět růžových sadů a zpěv ptactva. Ono to tak ale není, protože hovoří ta čísla. A to, co jsou skutečné vládní priority, nám řeknou výdaje, které nejrychleji rostou, kde je nejrychlejší, největší dynamika růstu. A když se podíváme, kde je největší dynamika růstu výdajových položek, tak absolutně bezkonkurenční vládní prioritou je zvyšování počtu státních zaměstnanců a s ním související mzdové náklady. To je vaše rozpočtová priorita číslo jedna, ta akceleruje ne po lineární křivce, ale po exponenciále. Pro příští rok plánujete přijmout navíc 13,5 tis. státních zaměstnanců, a když si k tomu připočteme těch letošních zhruba sedm, tak za dva roky tato vláda učinila něco, co nemá precedens v historii pětadvacetiletého rozpočtování svobodné České republiky, že dokážete za dva roky přijmout o 21 tis. zaměstnanců navíc.

Tyto náklady spolu s logickým navýšením pak představují pro daňového poplatníka ročně více než 20 mld. vyšší náklady. O tom navýšení nediskutuji, to je v pořádku, ekonomice se daří, státní zaměstnanci měli platy retardované, dokonce zmražené, takže to navýšení nám nevadí. Ale 21 tisíc nových státních zaměstnanců - promiňte, dámy a pánové, to je chucpe, zvlášť chucpe od ministra financí, který ještě před rokem 2010, než vstoupil do politiky, dnes a denně pranýřoval jakoukoli vládu za to, že je mimořádně rozjedená a nešetřivá, zejména v personálních nákladech na vládní spotřebu.