Zdůrazňuji, že to bylo po dohodě. Chtěl jsem jenom dokončit ty věcné připomínky, které jsem měl k návrhu zákona a kde jsem pokládal za nezbytné vás také seznámit s výhradami hospodářské komory.

Leč dovolte mi před tím, dámy a pánové, abych se vyjádřil k tomu, co velmi často slyším v kuloárech, protože někteří kolegové nemají ve zvyku mluvit na mikrofon, o to více chodí mluvit do mikrofonů novinářů, kde říkají, že naším záměrem není nic jiného, než blokovat projednání novely zákona o hazardu, že je to ve spojení s hazardní lobby a doprovázejí to nejrůznějšími urážkami o zdravotním stavu.

Chci jasně říct za prvé, že my vítáme tuto novelu, řekl jsem to už ve svém vstupním. Pevně doufáme, že se podaří vysvětlit všechny připomínky a námitky, které jsme formulovali a ještě formulovat budeme, a pevně doufáme, že společně schválíme vládou předložený návrh o loteriích, hazardní hry a hazardní hry související, včetně daňové úpravy. To za prvé, a můžete nás sledovat, že to budeme podporovat. Za prvé.

Za druhé, není pravdou, že kauza Volný, tedy pardon, novela Volný je jediným instrumentem, kterým můžete dosáhnout navýšení daňového výnosu nebo změny daní k 1. 1. 2016. Jednali jsme o tom včera obsáhle na organizačním výboru a řada z nás, včetně přítomných odborníků z legislativy, potvrdilo, že je možné toto navýšení načíst nikoli do poslaneckého návrhu poslance Volného, ale do vládního návrhu, který my, jak zdůrazňuji, podporujeme. Většina toho vládního návrhu kvůli notifikaci by nemohla být účinná k 1. 1. 2016, byla by účinná k 1. 1. 2017, ale ty parametrické změny, které pan poslanec Volný navrhuje, by mohly být účinné k 1. 1. 2016 a stihlo by se to.

Vám, a to je potřeba říct zcela otevřeně, jde ale o něco jiného, vám nejde ani tak o to, aby to prošlo včas či o něco později, protože k 1. 1. 2016 to prostě v tu účinnost vstoupit mohlo i ve vládním návrhu, ale vy jste uzavřeli v koalici, já vám to nevyčítám, takové obchody se občas dělávají, vy jste v koalici uzavřeli obchod, vy nám podpoříte novelu Volného za to, že my vám podpoříme rozpočtové určení daní pro vaše hejtmany. Kolegy z KDU-ČSL jste nechali tak trochu bokem, těm jste to jenom vzkázali. Tento obchod jste spolu uzavřeli, a proto je nezbytné, aby ty dva zákony se projednávaly ve stejném režimu, na stejné schůzi a vedle sebe, protože vy si navzájem nevěříte a potřebujete ten obchod prostě udělat v reálném čase na jedné schůzi, pokud možno v jedné jediné hodině hlasování. Žádný jiný důvod pro to není, než tento obchod. Proto tak zarputile trváte na nesystémovém řešení daňové legislativy poslaneckým návrhem, místo abyste ho systémově řešili návrhem vládním.

Konec konců, kdyby pan ministr financí naplnil to, co měl za úkol a k čemu se zavázal, že vládní návrh předloží v polovině roku 2014, tak jsem ho měli dávno schválený a mohl být celý účinný k 1. 1. 2016, protože už by byl notifikovaný. Tzn., vaše výhrady proti tomu, že tady snad zdržujeme hodinu nebo dvě nějakými projevy, jsou naprosto směšnou marginální částí času, o který jste byli připraveni liknavostí a neschopností ministra financí, který slíbil polovinu roku 2014, a skutečností je srpen 2015.

A jako vždycky, když se mluví o tématu, o kterém pan ministr financí mluvit nechce, a chce to něčím přehlušit a nemá žádné argumenty, tak začne s osobními útoky a s urážkami. Je to jeho know how, takhle nepostupuje jenom vůči mně, takhle postupuje vůči sociálně demokratickému poslanci, takhle postupuje vůči sociálně demokratickému hejtmanovi, takhle občas postupuje vůči sociálně demokratickému premiérovi. Nevím, jestli je náhoda, že zrovna když je premiér ve Spojených státech, tak titulky otevírací strany Lidových novin jsou zločinného Sobotky, kterak privatizoval to uhlí. Není to náhoda.

Chci-li přehlušit vlastní problémy a nechci připustit diskusi o vlastních potížích, sprostě útočím a urážím. Je to prostě "moje know how", nikoliv moje, je to "jeho know how" a dá se dokázat, že ho nepoužívá jenom vůči mně. Akorát ho občas zaskočí, když má někdo v ruce důkazy a je tomu úplně jinak, než on říkal, což se mi, shodou okolností, podařilo, už jenom pro to, že ich kenne unsere Pappenheimer.

Myslím si, že je fér, aby to zaznělo, aby to zcela otevřeně zaznělo na Poslanecké sněmovně, abychom si to pokoutně nevzkazovali po redaktorech, abychom si tady v Poslanecké sněmovně pojmenovali, o co jde.

Naše rozhořčení neplyne z toho, co je nebo není v novele Volného. Naše rozhořčení je v omezování ústavních práv opozičních poslanců. Naše rozhořčení plyne z toho, že jste se rozhodli dělit poslance na poslance první kategorie a druhé kategorie a třetí kategorie, že chápeme, že každá vládní koalice má prioritu projednávat vládní návrhy. Od toho je vláda, aby vládla. A potřebuje k tomu občas změnu pravidel, v rámci kterých a podle kterých vládne. Ale nikdy jsem neslyšel, že by měl přednost jeden poslanec před druhým. Vy to děláte naprosto běžně. Tady jsou poslanci, jejichž zákony se musí projednat bezprostředně poté, co byly předloženy.

Pak jsou tady poslanci, jejichž zákony mohou dva roky ležet, pak jsou tady poslanci, jejichž zákony se projednat nesmějí. Máme tady tři kategorie poslanců. Ukažte mi to v Ústavě! A když na to upozorníme, když se tomu bráníme, tak místo věcné diskuse na toto téma a hledání dohody, přijdou osobní útoky a sprosté urážky. A je to, jak přes kopírák. Kdybych tuto výhradu neřekl já jako Kalousek, řekl to Šincl, tak prostě se Šincl dozvěděl, co je zač, místo toho, aby slyšel argumenty. Vy prostě tímhle způsobem pracujete. Asi se s tím nedá nic dělat, je to váš styl, ale je potřeba se proti tomu ohradit a říct, že se tím nenecháme ani vydírat, ani zastrašovat.

A bude-li vaše vstřícnost k našemu ústavnímu právu stále stejná, jako je, nemůžete očekávat vstřícnost od nás v projednávání vašich vládních projektů. Pevně doufám, že dostaneme rozum, že nebude platit to, co dneska pan předseda Hnutí Ano řekl: musíme se dohodnout s koaličními partnery, jak se nebudeme ohlížet na opozici. Tento výrok na tiskové konferenci zazněl. A neohlížet se na opozici znamená neohlížet se na parlamentní demokracii. To je něco, co je spolu bytostně spojeno, a my trváme na tom, že jsme součástí parlamentního systému a nechceme se nechat zkracovat ve svých právech, ani tím, že se na nás nebudete ohlížet, ani tím, že si na nás budete vymýšlet pomluvy, ani tím, že si na nás budete vymýšlet urážky, které zazněly dnešní den.

Asi tolik jsme chtěl říct k procesu tohoto projednávání, s tím, že jsme kdykoliv připraveni s předsedy klubů vládní koalice zasednout ke stolu a poradit se, jak to udělat, aby žádná ze stran neměla pocit, že jsou tady poslanci první, druhé a třetí kategorie, bez ohledu na obsah jejich poslaneckých návrhů.

Nyní mi tedy dovolte, abych dokončil své vystoupení, které jsem krátce přerušil, abych také nechal promluvit kolegy.

Týká se to změnového zákona a týká se to připomínky ke změně zákona o regulaci reklamy.

Návrh zákona o regulaci reklamy, tak jak je předložen ve změnovém zákoně, obsahuje celou řadu restriktivních opatření vztahujících se k reklamě na hazardní hry, přičemž jejich účel a cíl není ze zákona, ani z důvodové zprávy ke změnovému zákonu zřejmý. Ve svém důsledku představují tyto změny natolik restriktivní omezení, pro která nebude možné účinně konkurovat nabídce nelegálních hazardních her, která se těmito opatřeními při propagaci svých produktů řídit nebude.

Tyto restrikce budou kromě výše uvedeného zneatraktivnění legální nabídky mít dopad také na české provozovatele internetových portálů, jimž zásadně klesne příjem za internetovou reklamu ve srovnání s jejich zahraničními konkurenty, kteří se těmito restrikcemi řídit nebudou.

Prohlubování regulace výhradně těch subjektů, které již regulovány jsou a stávající právní rámec respektují, představuje morální hazard. Navrhovaná opatření spočívající v zákazu přímého odkazu v rámci internetové reklamy či požadavku na dvacet pět procent rozsahu varovného sdělení, jdou nad rámec doporučení Komise č. 2014/478/EU ze dne 14. července 2014 o zásadách pro ochranu spotřebitelů, hráčů, služeb online hazardních her stanovujícího standardy pro reklamu na online hazardní hry v zemích Evropské unie.

Není vůbec zřejmé, proč se předkladatel odchýlil od uznávaných a Evropskou komisí členským státům doporučovaných standardů stanovujících požadavky na reklamu na hazardní hry a vytvořil regulaci vlastní a odlišnou od všech ostatních členských států Evropské unie.

Hospodářská komora, a my s ní, předkladateli navrhuje zásadní změnu šesté části změnového zákona při respektování požadavků vycházejících z doporučení Evropské komise.

Chci znovu dodat: nejsme proti tomu, že bude omezena, regulována reklama a nechápeme, proč máme být jedinou zemí, ve které to bude tak, jak navrhuje předkladatel, zatímco ve všech jiných zemích Evropské unie je to jinak. Třeba je pro to nějaký důvod, ale důvodová zpráva ho neuvádí, materiál ho neuvádí. My bychom to rádi slyšeli, dokonce tady nemáme ani žádný chorvatský příklad, budeme opravdu jediní, půjde-li to tímto způsobem.

To jsou asi nejzásadnější připomínky k danému návrhu z hlediska technického, legislativního, z hlediska daňového práva. To, co si myslím, a jsem rád, že přišel pan poslanec Holeček, protože on je z nás téměř nejvíce zasvěcený, protože myslím, že co Poslaneckou sněmovnu nutně musí zajímat, je zdanění hazardu propojené s financováním sportu ve vazbě na loterijní zákon. To jsou prostě spojené nádoby. Všichni to víme. Dokonce Sazka, než dosáhla neuvěřitelného výsledku, že jako téměř státní monopol zkrachovala, což se loterijní společnosti v jejím postavení, myslím, nepovedlo v žádné zemi OECD, do té doby byla významným zdrojem pro financování sportu. A my těžko můžeme s dobrým svědomím tento návrh projednávat a schvalovat, aniž bychom si uvědomili vztahy pro oblast sportu ve vazbě na loterijní zákon.

Nyní mi dovolte, abych jenom velmi stručně připomněl v této souvislosti, že první návrh zákona upravující sázkový a loterijní trh v České republice byl zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách.

Úprava peněžité a věcné loterie, tomboly, číselné loterie, okamžité loterie, výherní hrací přístroje, bingo, kurzové sázky, sázkové hry v kasinech a hry provozované pomocí technických zařízení obsluhovaných sázejícími. Povolení provozovat loterie a sázkové hry vydávalo ministerstvo na základě výběrového řízení. Provozovatel také nesl náklady státního dozoru a ty směly představovat maximálně 1 % z příjmu sníženého o vyplacené výhry. Společnosti odváděly 90 % výtěžku z provozování loterií, tombol a ze sportovních sázkových her, u kterých je výhra podmíněna správným určením sportovních výsledků a 10 % z provozování kurzových sázek, sázkových her v kasinech a ze sázkových her provozovaných pomocí zvláštních žetonů na sociální, zdravotní, osvětové nebo jinak veřejně prospěšné účely.

V roce 1998, tedy osm let poté, došlo ke sjednocení systému odvodů pro všechny loterijní společnosti, nový princip výpočtu odvodu na VPÚ, to jsou veřejně prospěšné účely, progresivní odvod 6 až 20 % z rozdílu, o který příjem provozovatele tvořený všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her převyšuje výhry vyplacené sázejícím, správní poplatky a náklady státního dozoru. Rozšíření definice VPÚ o sportovní, kulturní a ekologický účel, došlo k tomu v roce 1998.

Osvobození od daně z příjmu právnických osob všech loterijních společností. To byl ten problém, že odvod na všeobecně prospěšné účely se vyměřil zhruba ve výši předpokládané daně a výsada správců veřejných rozpočtů, kterou mají zastupitelstva a Sněmovna, to znamená rozhodovat, které veřejně prospěšné účely z povinných odvodů mají tu prioritu, byla zprivatizována.

Chci říct, že ten hlavní problém bylo, že docházelo k obcházení a že se účelově zakládaly vlastní neziskovky, to je pravda. To se také dělo, ale ne v tak masivním měřítku a neznamenalo to hlavní společenský problém. Hlavní společenský problém bylo zprivatizování části pravomocí, které přísluší pouze správcům veřejných rozpočtů, kteří dostanou mandát ve volbách. U nás to měly loterijní společnosti, tohle je věc, kterou se několikrát různí ministři financí napříč politickým spektrem pokoušeli změnit a vždycky jak na potvoru ve Sněmovně byla menšina. A troufnu si říct, že kdyby nedošlo ke krachu Sazky, kdyby Sazka zůstala stejně silná, jako byla celá léta, tak se to možná nepovedlo dodnes. Já se někdy hrdě biji v prsa, že jsem byl první ministr financí, který v roce 2011 prosadil zdanění hazardu, což je pravda. A nejsem si vůbec jist, jestli by se mi to povedlo v tehdejší Sněmovně při jejím složení, možná ano, možná ne. Nejsem si vůbec jist, jestli by se mi to povedlo, kdyby existovala Sazka v plné síle, jak existovala v 90. letech.

V roce 2001 a 2003 došlo k zavedení elektromechanických, elektronických nebo obdobných zařízení a zavedení místního poplatku. Část výtěžku z provozování výherních hracích přístrojů byla odváděna přímo obci, která provozování daných zařízení povolila. V roce 2008 došlo k udělení licence na on line internetové sázení.

Kolem toho byla tenkrát velmi vzrušená politická diskuse, zvlášť uvnitř jedné politické strany. A přineslo to výrazné výnosy do státního rozpočtu, do té doby z toho státní rozpočet neměl vůbec nic a podle mého názoru nový zákon, který teď předkladatel předkládá, hry on line výrazně rozšiřuje, ale také transparentně reguluje v souladu s právem Evropské unie. V roce 2012 byla předložena novela loterijního zákona, která zásadním způsobem měnila poměr mezi obcemi a státním rozpočtem na poměr, který bohužel chce předkladatel opět obrátit a obce by nad tím výrazným způsobem splakaly nad výdělkem. Už jsem tady o tom mluvil, nechci své argumenty opakovat, abych vás nezdržoval. Mohlo by to vypadat jako obstrukce.

K tomu si řekněme, jaká je současná organizace sportu. Bezpochyby veřejně prospěšného zájmu, který byl léta zvyklý na své zdroje z loterií a u něhož vždy počítáme, a svým způsobem s tím počítá i předkládaný zákon, že významným zdrojem k jeho financování budou loterijní sázky, kurzové sázky a možná hazard jako celek. Organizace sportu je v České republice koordinována prostřednictvím vlády České republiky, samosprávnými celky, to jsou kraje a obce, a občanskými sdruženími sdružujícími sportovce do příslušných spolků včetně zastřešující role Českého olympijského výboru. Za koordinaci na národní úrovni je zodpovědné Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které v návaznosti na koncepci státní podpory sportu v České republice každoročně zpracovává a vyhlašuje programy státní podpory a sportu. Obce a kraje jsou spoluzodpovědné za vytváření podmínek pro rozvoj sportu a výstavbu a údržbu příslušných zařízení, zatímco sportovní kluby, tělovýchovný jednoty a sportovní svazy mají za úkol přijmout organizaci sportovní činnosti. Samotná sportovní činnost je v České republice nejvíce ovlivněna sportovními organizacemi, to jsou občanská sdružení, přičemž Česká republika se vyznačuje velkou tradicí spolkové tělovýchovy. V současnosti vyvíjí v České republice soustavnou činnost více než 35 tisíc lokálně působících tělovýchovných jednot a sportovních klubů, jež sdružují celkem 3 mil. registrovaných členů včetně několikanásobných členství. Zároveň však dochází k útlumu spolkového života v důsledku snížené aktivity dobrovolníků a nedostatku finančních i lidských zdrojů.
Jaký je současný systém financování sportu?

Já se panu poslanci Holečkovi omlouvám, on to ví lépe než já, ale řada z nás to neví a myslím, že je potřeba, abychom si to právě v téhle souvislosti uvědomili.

Především jsou to samozřejmě veřejné rozpočty. Prostředky ze státního rozpočtu poskytuje MŠMT formou dotací sportovním svazům, Českému olympijskému výboru a přímo sportovním klubům. Sportovní svazy část získaných prostředků přerozdělí svým členským sportovním klubům. Loterijní a sázkové společnosti jsou druhým největším zdrojem po veřejných rozpočtech a za bývalého právního stavu do roku 2011 byly významným zdrojem loterijní sázkové společnosti v čele s největší firmou Sazka formou povinného odvodu. Sazka, společnost s miliardovým obratem, neplatila daň, platila povinný odvod na veřejně prospěšné účely. Jejím akcionářem byly sportovní svazy, takže logicky komplet celý výtěžek Sazky šel na financování sportu. Po bankrotu Sazky a změně zákona již loterijní společnosti neodvádí část výnosu ze své činnosti přímo na sport, nebo na kulturu, nebo na charitu, ale do státního rozpočtu a rozpočtu obcí. Třetí zdroj je vlastní činnost, neboť samozřejmě sportovní kluby, svazy a organizace s celostátní působností dále čerpají zdroje z vlastní činnosti a ze správy majetku. Zdrojem je pochopitelně i soukromý sektor. Soukromé firmy a podnikatelé jsou dalším významným zdrojem. Nejčastější forma financování sportu ze soukromého sektoru je sponzoring a myslím si, že by si zasloužil své pregnantnější legislativní vymezení, byť se nedomnívám, že to je zrovna teď ta nejvyšší priorita, ale do seznamu potenciálních úkolů bychom si ho zařadit měli.

Pochopitelně, že, já jsem se dopustil ne úplně přesného výrazu, že jsem řekl, že nejvýraznějším zdrojem jsou veřejné rozpočty. Nejvýraznějším zdrojem nejsou veřejné rozpočty, nejvýraznějším zdrojem jsou sportovci sami, tzn. domácnosti, protože domácnosti se podílejí 57 až 60 % na všech nákladech, které společnost vynakládá na sport. Platí sportovním klubům členské příspěvky, sportovní kluby platí členské příspěvky zastřešujícím sportovním svazům.

Čím to shrnout. Český sport je tedy financován z několika zdrojů, nejvýznamnějším zdrojem jsou domácnosti, směřují tam peníze z veřejných rozpočtů. Tuším, že téměř každá politická strana, která kdy kandidovala, se ve svém volebním programu dušovala, že peníze do sportu jsou její významnou prioritou, a do konce roku 2011 byly významným zdrojem loterijní společnosti právě proto, že tam byla ona privatizace pravomocí pro rozhodnutí, na které dobročinné účely tyto prostředky půjdou.

V jakém se pohybujeme prostředí evropské legislativy, chceme-li pochopit vztah mezi sportem a financováním sportu a loteriemi. Loterijní a jiné podobné hry jsou na území České republiky již od roku 1990 regulovány zákonem o loteriích a k provedení výše uvedeného zákona byly Ministerstvem financí vydány celkem tři prováděcí vyhlášky. Jedná se o vyhlášku 223/1993 Sb., o hracích přístrojích, ze dne 28. července 1993, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášku číslo 285/1998 Sb., o podmínkách monitorování a uchovávání záznamů v kasinu ze dne 26. listopadu 1998, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášku číslo 315/1999 Sb., o způsobu oznamování soutěží, anket a jiných akcí o ceny, které nejsou spotřebitelskou soutěží, ze dne 1. prosince 1999, ve znění pozdějších předpisů.

Problematiku loterijních a jiných podobných her také částečně upravuje zákon číslo 89/2012, nový občanský zákoník, který řeší problematiku možnosti vymáhání pohledávek vzniklých z titulu výher ze sázek a her a půjček poskytnutých vědomě do sázky nebo hry.

Dále lze v souvislosti s regulací tohoto průmyslu hovořit také o finančně právní úpravě a jedná se zejména o tyto předpisy:

Zákon číslo 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon číslo 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon číslo 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon číslo 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon číslo 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon číslo 513/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a konečně zákon číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Evropská komise začátkem roku 2013 připomínkovala český loterijní zákon a na základě těchto připomínek a především námitek ve vztahu k jednotnému evropskému vnitřnímu trhu nařídila Ministerstvu financí přepracovat návrh nového loterijního zákona. Důvodem námitek Evropské komise bylo především: požadavek sídla společnosti v České republice a registrace hráčů v kamenných pobočkách. Obojí sloužilo ke zpřísnění přístupu k hazardu, za obojím bych si věcně uměl stát, protože to daleko lépe dokázalo střežit platební morálku i skutečnost, zda budou či nebudou sázet hráči nad 18 let, ale, bohužel, Evropská komise to shledala za velkého lobování zahraničních společností nekompatibilní, s právem Evropské unie, s tím se nedá dělat nic jiného, než to akceptovat, protože v takovém případě hrozí členské zemi infringement, a aby se Česká republika vyhnula žalobě pro porušení smlouvy, měl Parlament zákon přepracovat a přijmout nejpozději k 1. 1. 2014.

Novela loterijního zákona, která vstoupila v platnost 1. 1. 2014, tuto problematiku neupravuje, nebyla tady v letech 2012 a 2013, vlastně 2013, nebyla příliš politická stabilita, Nečasova vláda byla vprostřed přepracovávání odvolána nebo jí byla vyslovena nedůvěra, Fischerova vláda neměla zájem se do toho pouštět a pustila se do toho až vláda Sobotkova. Vláda proto požádala zástupce Evropské unie o prodloužení lhůty na implementaci evropských požadavků do konce roku 2014, setkala se s pochopením, nicméně v případě nepřijetí, kdybychom to odmítli jako Parlament, hrozí nám sankce. Pevně doufám, že se nic takového nestane. Znovu opakuji za poslaneckých klub TOP 09, že my novelu vítáme, podporujeme, jen potřebujeme vysvětlit ty výhrady, o kterých jsem hovořil, a podle nich zákon buď upravit nebo nám vysvětlit, že naše obavy jsou liché. Bohužel, ta přiložená dokumentace takové vysvětlení neposkytuje.

Poskytování a využívání nabídek loterijních a jiných podobných her ze zahraničí je hospodářská činnost, která spadá do oblasti působnosti základních svobod Smlouvy o fungování Evropské unie. Článek 56 smlouvy o fungování Evropské unie zakazuje omezovat volný pohyb služeb pro příjemce v jiných členských státech.

Vnitrostátní předpisy, které zakazují poskytování služeb loterijních a jiných podobných her povolené v jiných členských státech, omezují svobodu vnitrostátních rezidentů přijímat přes interní služby poskytované z jiných členských států. Rovněž omezují svobodu provozovatelů usazených v jiných členských státech poskytovat služby jiných loterijních a jiných podobných her.

Evropské společenství zahájilo řízení pro porušení povinnosti proti značnému počtu členských států v minulosti a neostýchá se k tomuto kroku sáhnout. V oblasti loterijních a jiných podobných her je v současné době registrován velký počet stížností, které jsou založeny na článku 49 a na článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie, to jsou tedy zejména ty zásady jednotného vnitřního trhu.

To, co je důležité, je, abychom si dokázali uvědomit význam zákonných definicí, které nám předkladatel předložil.

----

A že omezovat opozici znamená omezovat parlamentní demokracii. A že určitě jsme schopni najít způsob, jak se navzájem respektovat. Já jsem jako předseda svého poslaneckého klubu k této diskusi připraven usednout kdykoli. Ještě dneska večer. A můžeme přemýšlet paralelně a společně. Jak já daleko efektivněji se vám svěřím s tím, co mám na srdci k těmto zákonům...

A jak vůbec budeme jednat efektivněji a přátelštěji. Děkuji.