Děkuji za slovo, pane předsedající. Vaším prostřednictvím se obrátím na pana předsedu Miholu a řeknu mu, že to pohoršení, které vyvolalo jeho vystoupení, nevyvolal fakt, zda někdo je nebo není proti domácímu vzdělávání. My jsme jeho příznivci a mé kolegyně jednoznačně řekly důvody, je to pro nás skutečně ideové východisko, kde je hranice mezi občanem a státem. Pan ministr Chládek není jeho příznivec, je to jeho svaté právo, a také zřejmě vychází z nějakého ideového nebo odborného názoru, od toho je sněmovna, aby se tady prezentovaly jiné názory.

To pohoršení vyvolala pozice, „já jsem sice pro, ale budu hlasovat proti". Vyvolalo to pohoršení. Nechápu ale, proč to vyvolalo překvapení, protože nezlobte se, kolegové z KDU-ČSL, tohle je vaše know how od začátku této sněmovny. Já si začnu dělat čárky. To začalo lustračním zákonem, který je pro vás nedotknutelný, ale současně jste hlasovali s vědomím, že dotknutelný bude, a to přímo ve vládě, a s člověkem, který není schopen disponovat lustračním osvědčením, budete v té vládě sedět. Ale verbálně jste říkali něco úplně jiného. Já jsem sice pro, ale budu proti.

Pak přišla poslanecká novela zákona o vyrovnání s církvemi, zcela jednostranná a podle mě neférové posunutí časového testování, kdy státu měl být jeho nárok časového testu jednostranně prodloužen, vy jste sice zásadně proti, ale ve vládě jste souhlasili s jeho projednáním podle § 90 a byli jste ochotni tady pro něj v devadesátce hlasovat. A teď bych to mohl vyjmenovávat, věci, které jsou skutečně zásadního ideového charakteru, ať už se týkají vyrovnání s minulostí, ať už se týkají vztahu mezi státem a církví, ať už se týkají vztahu mezi státem a rodinou, tak z vašich řad neustále vždycky zaznívá, já jsem sice pro, ale budu hlasovat proti.