Děkuji za slovo, pane předsedající. Vaším prostřednictvím se obrátím na pana předsedu Miholu a řeknu mu, že to pohoršení, které vyvolalo jeho vystoupení, nevyvolal fakt, zda někdo je nebo není proti domácímu vzdělávání. My jsme jeho příznivci a mé kolegyně jednoznačně řekly důvody, je to pro nás skutečně ideové východisko, kde je hranice mezi občanem a státem. Pan ministr Chládek není jeho příznivec, je to jeho svaté právo, a také zřejmě vychází z nějakého ideového nebo odborného názoru, od toho je sněmovna, aby se tady prezentovaly jiné názory.

To pohoršení vyvolala pozice, „já jsem sice pro, ale budu hlasovat proti". Vyvolalo to pohoršení. Nechápu ale, proč to vyvolalo překvapení, protože nezlobte se, kolegové z KDU-ČSL, tohle je vaše know how od začátku této sněmovny. Já si začnu dělat čárky. To začalo lustračním zákonem, který je pro vás nedotknutelný, ale současně jste hlasovali s vědomím, že dotknutelný bude, a to přímo ve vládě, a s člověkem, který není schopen disponovat lustračním osvědčením, budete v té vládě sedět. Ale verbálně jste říkali něco úplně jiného. Já jsem sice pro, ale budu proti.

Pak přišla poslanecká novela zákona o vyrovnání s církvemi, zcela jednostranná a podle mě neférové posunutí časového testování, kdy státu měl být jeho nárok časového testu jednostranně prodloužen, vy jste sice zásadně proti, ale ve vládě jste souhlasili s jeho projednáním podle § 90 a byli jste ochotni tady pro něj v devadesátce hlasovat. A teď bych to mohl vyjmenovávat, věci, které jsou skutečně zásadního ideového charakteru, ať už se týkají vyrovnání s minulostí, ať už se týkají vztahu mezi státem a církví, ať už se týkají vztahu mezi státem a rodinou, tak z vašich řad neustále vždycky zaznívá, já jsem sice pro, ale budu hlasovat proti.

Vy prostě, kolegyně a kolegové, máte své pevné mravní zásady, o kterých velmi často hovoříte, ale zásadně se s nimi neztotožňujete, když jste ve sněmovně do tuhého. To je prostě fakt, to je know how. Nemůžete říct, že to není pravda, protože to tady opakujete každou druhou schůzi, a ty příklady jsou pojmenovatelné, vyjmenovatelné, a protože je to v naprostém rozporu s tím, co říkáte, a co veřejné prezentujete, tak to samozřejmě vyvolá tu smích, tu pohoršení, tu překvapení, ne že bychom vám měli za zlé, že budete hlasovat jinak. Ale nechápeme, proč vždycky hlasujete jinak, než podle zásad, které prezentujete.

Uvědomuji si, jak obtížné je koaliční vládnutí, ale to už není Luxův politický pragmatismus, to je čistokrevná plojharovština. Obojí ta strana má ve svých genech, a tenhle gen v tuto chvíli převažuje.To je čistokrevná plojharovština.

Tolik na to, abych vysvětlil ony projevy jistého pohoršení, které, pane předsedo, po vašem projevu zazněly, a zaznít nemohly právě proto, že to nebylo poprvé.

Právě proto, že se to opakuje, opakuje se to pravidelně a opakuje se to v zásadních ideových východiscích, jako je vyrovnání s minulostí, jako je vztah státu a rodiny, ponižování významu rodiny ve vztahu státu, a jako je vztah mezi státem a církvemi. Ve všech těchto třech oblastech vy dokážete mít naprosto jasné a přesné zásady, s kterými se ovšem neztotožňujete, když hlasujete.

Druhá poznámka, kterou jsem chtěl učinit, je podnět předsedkyni mandátového a imunitního výboru. Já bych nerad, aby v diskusi o školském zákoně zanikla ona skandální skutečnost, kterou už řekl pan předseda Stanjura, že zasedá, nevím, jestli zasedal v tu chvíli, možná že stál, ale zasedal školský výbor a objeví se ověřený zápis, který neodpovídá skutečnosti. To jsme se opravdu v těch nových pořádcích dostali až tak daleko? Někdo ten zápis musel sepsat a někdo ho musel podepsat jako ověřovatel, a já opravdu bych si přál, aby se mandátový a imunitní výbor této záležitosti věnoval, protože jinak nebude stačit jenom připomínka, ale budeme muset udělat i legislativní úpravu v přechodných ustanoveních zákona 90/1995, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, si tedy napišme, že tento zákon pozbývá účinnosti u klavíru. (Silný potlesk vpravo.)