Vážené dámy, vážení pánové,

vystupoval jsem k vládnímu návrhu v prvním čtení v podstatě proto, abych ho podpořil včetně onoho tolik diskutovaného paušálu místo stravenek. Na tomto stanovisku jsem nic nezměnil, ale teď vystupuji proto, abych vyjádřil naprosté zděšení vzhledem k pozměňujícím návrhům, které padly ve druhém čtení. Víte, vláda může mít levicovou politiku rozpočtovou i daňovou, může mít pravicovou politiku rozpočtovou i daňovou, můžeme s tou politikou souhlasit nebo nesouhlasit. A nejstrašnější je, když ta vláda nemá žádnou politiku. Kdy ta vláda vůbec neví, co chce. A to je situace, v které jsme se ocitli, a pokud je to situace, kdy prožíváme velikou krizi, tak to je situace poměrně dramatická. Já jenom popíšu základní body.

Vláda schválila a předkládá nám návrh zákona o státním rozpočtu, o kterém můžeme říct s jistotou jenom jedno jediné, že jeho základní ukazatelé, příjmy, výdaje i saldo, jsou v tuhle chvíli už v rozporu s ekonomickou realitou. To není žádná kritika, prostě vláda vycházela ze zářijové prognózy, a to byla situace, která dnes už neplatí. Dnes víme, že předpokládané příjmy budou nižší. Dnes víme, že výdaje, i kdyby nebyl přijat žádný pozměňující návrh, i kdyby nebyl přijat tento zákon, tak není pochyb, že ty příjmy budou nižší než prognózované. Nevíme sice o kolik, ale víme, že budou nižší. A víme, že výdaje neodpovídají aktuálním prioritám. A jestli se vláda neodhodlá k aktualizaci blíže k té ekonomické realitě, jako že to zřejmě nemá v úmyslu, tak můžeme o tom návrhu rozpočtu říct jednu jedinou věc: Je zcela mimo ekonomickou realitu.

Teď tady máme návrh daňové legislativy, která samozřejmě výrazným způsobem ovlivňuje ten návrh zákona o státním rozpočtu, a předseda vlády předkládá pozměňující návrh, který je v objemu desítek miliard v rozporu s tímto schváleným návrhem zákona o státním rozpočtu. První místopředseda vlády předkládá návrh, který je v rozporu s pozměňujícím návrhem předsedy vlády, a rovněž je v rozporu s předloženým návrhem zákona o státním rozpočtu. Státní rozpočet, jak již jsem řekl, je v rozporu s ekonomickou realitou. To, prosím pěkně, není scénář absurdního dramatu. To je realita dnešních dnů. Otázka: Ví ta vláda, co chce dělat? Odpověď: No, neví. Neví a bohužel nemá ani odbornost, ani politickou odvahu prosadit vůbec nějakou politiku. To už je jedno, jestli levicovou, pravicovou, zda bych ji podporoval, nebo kritizoval. Tady se nedá ani kritizovat ten směr, protože žádný není. Tady je možné kritizovat jenom ten neskutečný chaos a tu neschopnost vlády jasně formulovat svoji politiku a směr, kudy svou rozpočtovou politikou a daňovou politikou chce jít. Kam, my nevíme.

Víme - no, tušíme, ale já to nesmím říct, protože ještě není 22. hodina, ale jediné, co tedy víme, a tam pravděpodobně je vláda zajedno, že pan premiér předkládá návrh, kterým již letos nepřípustně rozvolněný zákon o rozpočtové odpovědnosti chce rozvolnit ještě víc, nebo - jak tady řekl velmi příhodně můj předřečník pan poslanec Ferjenčík - on ho vlastně nechce rozvolnit, on ho chce vypnout. Abychom vůbec v příštím roce nepoměřovali výši deficitu v poměru k HDP, abychom se k tomu vrátili někdy po volbách. To prostě nelze akceptovat. Krize nemůže být zneužita k tomu, abychom absolutně rezignovali na pravidla. Krize nemůže být zneužita k tomu, abychom neefektivně utráceli peníze bez ohledu na zítřek. V krizi musíme naopak zvýšit odpovědnost a v krizi musíme o to úzkostlivěji dodržovat pravidla.

Prosím pěkně, já jenom vzhledem k oné konsolidaci, ke které se vláda nechce hlásit a vlastně chce vypnout ten zákon o rozpočtové odpovědnosti, znovu připomenu našeho souseda, který by nám měl být do jisté míry vzorem v rozpočtové odpovědnosti, tedy Německo, které také na příští rok plánuje poměrně vysoký deficit. Ale poměrně vysoký deficit v jejich situaci jsou 2,5 procenta hrubého domácího produktu, zhruba 97 miliard eur. Dvě a půl procenta! Vláda předkládá 4,5 - ne 2,5 - a uvažuje o mnohem vyšším čísle, možná až 6, což je samozřejmě mimo návrh zákona o rozpočtové odpovědnosti, a proto ho tím pozměňujícím návrhem pan premiér chce vypnout.

To Německo má příští rok 2,5 %, těch zhruba 97 miliard eur, ale už v následujících letech, v letech 22 a 23 plánuje 10 miliard a 8 miliard eur. To znamená, kdybychom postupovali v rozpočtové odpovědnosti jako Německo, tak bychom plánovali zhruba 150 na příští rok a v těch dalších letech 20 a 10, už bychom šli na červenou nulu, protože bychom realizovali pouze jednorázová opatření. Tak jak ráda zdůrazňuje paní ministryně, že ten rozpočet na příští rok, v tom 320miliardovém deficitu, že bude 214 miliard jednorázových opatření - jednorázových opakuji, to prostě nemůže být pravda! Protože kdyby paní ministryně měla pravdu a ta opatření byla jednorázová, tak v ten následující rok by byl deficit hluboce pod 100 miliardami Kč, a ona vláda plánuje ve střednědobém výhledu 286. Takže ono se nejedná o jednorázové výdaje, ono se jedná o výdaje mandatorního charakteru. A s mandatorními výdaji, výdaji mandatorního charakteru, dámy a pánové, je to zhruba stejné, jako s pastou na zuby. Večer ji na ten kartáček vytlačíte raz dva, ale zkuste to potom do té tuby zase dostat zpátky. To jde velmi složitě. A ty pozměňující návrhy, které jsou dnes na stole, jeden od předsedy vlády, druhý od místopředsedy vlády, jsou samozřejmě ne výdaje, ale je to změna rozpočtové legislativy v oblasti daní mandatorního charakteru. To je vlastně zákon, který se potom bude zase buď měnit, nebo také ne, a jde to velmi obtížně. A promítá se do dalších rozpočtových období, do dalších let.