Ze strany Číny, v době kdy britský premiér Rishi Sunak na závěr summitu zemí G7 v Japonsku vykresluje Čínu jako „ největší hrozbu pro světovou bezpečnost“, jde o přirozenou reakci vůči USA a jejím vazalům a poskokům včetně české vlády, kteří do čínského draka šťouchali déle, než je zdrávo. Vše se děje v době, kdy americký ministr zahraničí Antony Blinken na závěr své návštěvy v Číně oznamuje, že Spojené státy a Čína učinily „pokrok“ směrem k nasměrování vztahů zpět na správnou cestu.

Pomineme-li možnost, že se jedná o další diplomatickou kulišárnu našeho současného západního kolonizátora, a nikoliv upřímné vyjádření, pak je zřejmé, že podobnou otočku by měla provést specialistka na prodej mobilů Markéta Pekarová Adamová se svojí věrnou družinou v čele s Milošem Vystrčilem.

Lze ale ve válečné posedlosti současné americké vlády sledovat alespoň zrnko racionality, logiky či naděje na skutečná mírová urovnávání jednotlivých ohnisek válečných konfliktů, v kterých právě ČLR a RF představují pro končícího světového hegemona a četníka v jedné osobě, USA, nejtvrdší oříšek?

Zatímco vojenský konflikt mezi USA a ČLR, v kterém jako zástěrka má posloužit Tchaj-wan, je otázkou dalšího vývoje, eskalace na Ukrajině mezi USA (a jejími spojenci, ČR nevyjímaje) a RF vstupuje do další fáze.

Současná naše vláda s agentem Pávkem na Hradě jednotlivými koordinovanými kroky a výroky zatím „úspěšně“ přispívá k další eskalaci konfliktu, a je tak pouze otázkou času, kdy se naplní pronesená slova náčelníka GŠ AČR Karla Řehky: „Pokud, a říkám pokud, by propukl konflikt mezi aliancí a Ruskem, budeme jeho aktivním účastníkem od první minuty. Velká část naší armády odjede bojovat podle aliančních bojových plánů.“