V každých přímých volbách, kdy jeden kandidát zvítězí a druhý prohraje, je jasné, že ta „poražená“ část se s vítězným kandidátem smiřuji o něco hůře (jako například v případě posledních  voleb amerického prezidenta). Většinový systém navíc vytvoří  ve výsledku mnohdy velmi těsnou většinu a v USA dokonce na počet voličů získala poražená kandidátka o něco více hlasů než vítězný Donald Trump.

Toto vše by bylo celkem jasné a pochopitelné, kdyby se z tvrzení o „sjednocování“ společnosti nestalo „klišé“, kterým se zaštiťují téměř všichni protikandidáti Miloše Zemana a takto na prezidenta útočí. Zapomínají však dodat, že prezident se těší stále větší podpoře občanů a na jeho stranu se přidávají (nejen podle ohlasů na sociálních sítích) i jeho tehdejší nevoliči.  Stejně tak je třeba říct, že slova o tzv. nesjednocujícím prezidentovi vypouštějí  většinou ti, kteří se nikdy s výsledky první přímé prezidentské volby nesmířili a kteří mnohdy i litují, že byla přímá volba prezidenta tehdy zavedena.

Prezident volený Parlamentem je totiž přesně to, co těmto kritikům chybí. Prezident, který je loutkou politických stran a jejich zákulisních dohod (koneckonců nedůstojnost některých voleb prezidenta Parlamentem toho bylo v minulosti jasným důkazem).

Já osobně za některými prohlášeními kandidátů na prezidenta o tom, že budou „sjednocovat“ společnost vidím úplně jiný jejich vzkaz voličům a to, že:  „budeme vždy a ve všem poslouchat politické strany a staneme se postupně pouhými kladeči věnců".

A to Miloš Zeman nebyl a zcela jistě nebude.