Vážené kolegyně a kolegové, můj začátek nebude úplně ohledně programového prohlášení.

Já jsem byl dvacet tři let kantor, dvacet tři let jsem stál před dětmi, užíval jsem si radosti i strasti kantorského povolání. Poslancem jsem dva měsíce. Jako učitel jsem se snažil zachovat si nějaký morální kredit. Vždycky jsem se snažil být vzorem pro své děti. Vždycky jsem u nich měl autoritu, a to z toho důvodu, že nikdy jsem vůči nim nevystupoval z pozice síly, vždycky jako rovnocenný partner. A to, co jsem tady dneska někdy zaslechl, tak mě tedy hluboce zklamalo. Jako učitel společenských věd, občanské výchovy učím děti o demokracii, učím o vzájemné úctě. A teď jsem na půdě Poslanecké sněmovny, která by měla být vrcholem našeho státu a musím říct, že za některé své kolegy jsem se vyloženě styděl. Tolik arogance, tolik osobních útoků. Na rovinu, kdybych byl takhle arogantní vůči svým dětem, tak mám po veškeré autoritě a v té třídě nevydržím ani jednu vyučovací jednotku. Takže to jsem chtěl jenom na úvod. Byl jsem z toho opravdu zklamán.

Teď se vrátím k programovému prohlášení vlády. Nejdříve budu citovat z médií: "Za stěžejní v oblasti školství považuje změnu stylu a obsahu vzdělávání. Budeme se snažit, aby se ve školách méně biflovalo a více se žáci a studenti připravovali na budoucí svět, ve kterém se každý absolvent jakékoliv školy bude muset umět učit novým věcem. Se znalostmi, se kterými vyjde ze školy, už bohužel nevystačí." Cituji pana ministra Gazdíka. Já souhlasím, že vývoj ve světě je tak neuvěřitelně překotný a rychlý, že vytvořit nějakou koncepci, než se uvede do praxe, tak ten svět už je zase úplně jiný. To znamená rozhodně podpořím to, že je potřeba děti připravit na samostatný život. V tomto směru musím určitě podpořit projekt celoživotního učení, ale když se řekne A, musí se říct i B. My nemůžeme stavět něco od střechy. Musíme stavět od základů. A pokud v té strategii chceme, aby nebyl odklon od znalostí, protože je tam citováno nějaké biflování, prosím vás, pamětní učení je nedílnou součástí výukového procesu. Tady je snaha úplně pamětní učení odstranit. Máme tady mezi námi i sportovce, kteří mi dají za pravdu. Já se musím naučit ty základní kroky a pak se můžu zdokonalovat. Já když nebudu umět písmenka, nemůžu se učit psát. A překvapivě se ty písmenka musím naučit nazpaměť. Když se chci naučit cizí jazyk, překvapivě se musím nazpaměť naučit slovíčka. Jinak se můžu snažit sebevíc, budu replikovat jak papoušek nějaké fráze, ale nebudu chápat obsah, když nebudu znát význam a nebudu nazpaměť znát význam jednotlivých slovíček. Takže asi tak.

Dále cituji: "Garantujeme platové ohodnocení pedagogů na 130 % průměrné mzdy." Super, SPD toto podporuje, protože podpora učitelů znamená kvalitní kantory. Kvalitní kantoři znamenají kvalitní výuku a to znamená i kvalitní budoucnost našeho státu. Bohužel první, co se stane, že místo slibovaných 3 % je najednou navýšení o 2 %. Tak to mi tak trošičku nějak nekoresponduje s tím garantováním. Já si tedy garanci představuji trošičku jinak.

Dále máme: "Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+, která byla připravena ve spolupráci s odbornou veřejností, na bázi shody napříč politickým spektrem." S odbornou veřejností. Já jsem začal učit v roce 1992, byl jsem přímým účastníkem všech možných vylepšení, různých změn ve školství. Když jsem začínal, tak základem byla černá tabule, křída v ruce a vrcholem veškeré techniky bylo jedno staré video a černobílá televize.

A děti byly podstatně připravenější a v mezinárodních srovnáních dosahovaly skvělých výsledků. Jediné, v čem jsme zaostávali, byla samostatná práce s vyhledáváním informací a jejich aplikací. A co se udělalo? Místo toho, abychom vylepšili to, co bylo špatně a to, co bylo skvělé, jsme zanechali, my jsme to všechno zahodili do koše a začali jsme na zelené louce. A od začátku všichni profesionálové, všichni učitelé říkali, že je to špatně, že to nebude fungovat. Nikdo nás neposlouchal. A přesně takhle to dopadlo. Ono to prostě nefunguje. A teď jsme svědky toho úplně stejného. Ono se píše s odbornou veřejností, ale v hlavním týmu nebyly zastoupeny školské odbory, nebyla zastoupena Pedagogická komora. I když o to žádali, nebyli panem ministrem ani osloveni. Mohli posílat nějaké písemné připomínky. Ani jedna jediná připomínka nebyla v té vizi nějakým způsobem zakomponována. Když byla závěrečná konference, nebyli pozváni ani jako panelisté a přitom na té konferenci byl kdekdo. Za EDUin dokonce tři lidé, kteří formálně za různé organizace, aby jich tam mohlo být co nejvíce, mimochodem i pan Kartouz. Kdo neví, kdo je pan Kartouz, je to bývalý mluvčí EDUinu, nyní ředitel Pražského inovačního institutu, který spravuje evropské dotace, pracoval v Britských listech a je mluvčím samozvaného internetového cenzora a hlídače čistoty internetu Českých elfů - taková zajímavá organizace, která se nikomu nezodpovídá, ale dokáže škodit, když na to přijde.