Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, dneska už podruhé nebo potřetí, už mi to trošičku splývá. Ohledně pandemického zákona pro mě je trošičku s podivem, že nynější vládní koalice, dříve opozice, za něco bývalou vládu opravdu velkým způsobem kritizuje, postaví na tom svou volební kampaň a v okamžiku, kdy se z ní stane vládní koalice, tak prakticky nejenom kopíruje předchozí stav, ale dělá ho ještě mnohem horší. 

Pandemický zákon tak, jak je koncipován, může být možná za určitých okolností dobrý sluha, ale velmi, velmi špatný pán. Opravdu nerozumím tomu, neustále je řečeno, že se připravujeme na podzim, že ten zákon je dělaný kvůli podzimu, ale nejsem právník, jsem v tomto směru laik, ale nejde mi na rozum, proč tedy tak obrovským způsobem spěcháme a chceme to projednávat ve stavu té legislativní nouze, když do toho podzimu je času dost to probrat tak, aby ten zákon nevzbuzoval žádné pochybnosti tak, aby právnické autority beze vší pochybnosti mohly konstatovat, že ten zákon je nezpochybnitelný, že nehrozí žádné soudní žaloby a že ten zákon vypadá tak, jak má být.

To, že ten zákon je špatný, stačí si prostudovat vyjádření i ústavních právníků, nebudu je tady zase vyjmenovávat, všichni je známé, v médiích jsou docela často, proč jim nedopřejeme sluchu? Nerozumím tomu.

Za další. Neustále se mluví, že ta pandemie teď do konce února nějakým způsobem poleví, tak opravdu o to víc nechápu ten tlak, pokud se tedy z tohoto důvodu skutečně chystáme až na podzim. Dalo by se to pochopit, když pandemie jako taková začínala. Nikdo nic nevěděl, všichni z toho byli v šoku. Když si to vezmete nejenom v rámci Evropy, ale i v rámci celého světa, všichni experimentovali, všichni nevěděli, co mají dělat, a co stát, to naprosto rozdílný přístup, ale ve výsledku to dopadlo prakticky všude stejně. Prakticky neexistuje stát, který by prošel absolutně bez poskvrnky.

Takže já v tomto směru, jen tak mimochodem, víme teď, že jo, když to byla novinka, nevěděli jsme co, skutečně to bylo smrtící, nyní tady máme variantu omikron, nebudu nijak znevažovat, že se nenajde určitá skupina obyvatel, které i ten omikron dokáže zabít, ale ano, je tady velká infekčnost, ale pro mě je směrodatné zaplnění JIP a zaplnění nemocnic. A tam to číslo klesá. Nebo teď jako stoupá, ale zdaleka nejsme na nějaké hranici, že by nemocnice přestávaly stíhat.

Pan ministr se pousmívá, omlouvám se za přeřeknutí. Jinak, musíme reagovat například i na vyjádření pana premiéra, který říkal, že vlastně je to jako kdybychom hasičům chtěli sebrat stříkačku. Zatím to vypadá, že my se bavíme o stříkačce, ale ten oheň už pomaličku uhasíná. A až ta stříkačka bude připravena, tak už tam bude jenom spáleniště. Já nijak nezpochybňuji, že nějakým způsobem v době virových onemocnění, kapénkových infekcí na podzim se může něco vrátit, ale jsme zase u podstaty věci. My máme z tohoto pohledu, protože krizové období je až ten podzim, velké množství času na to, abychom ten zákon připravili tak, aby byl nezpochybnitelný.

Další věc, která mě bytostně - neřeknu jako - vadí, ale uvádí v pochybnost, a to je uznávání protilátek. Já jsem vznesl dotaz na Ministerstvo zdravotnictví. Zajímalo mě právě, co se týká protilátek a já tady budu citovat z jejich odpovědí, že samozřejmě 180 od prvního pozitivního testu se na osobu pohlíží jako chráněnou proti tomu onemocnění a po uplynutí té 180denní lhůty se pohlíží jako na osobu, která onemocnění neprodělala. Mě zaujala ovšem tato věta - přitom však nehraje roli, zda dotyčná osoba má (po?) prodělání tohoto onemocnění v krvi protilátky a v jaké míře či nikoli. Jde tedy o jakousi fikci bezinfekčnosti. Tak to je naprosto úžasné. Takže ve své podstatě já jsem se od Ministerstva zdravotnictví dozvěděl, že tady vytváříme nějaké pohádky jenom asi, aby se řeklo, že se něco dělá. Já to chápu, nikdo nevěděl, co pořádně dělat.

Ale ohledně těch protilátek, mě jako laika trošičku uvádí v pochybnost, my víme, na jakou úroveň, když klesnou protilátky, tak je potřeba další a další vakcína, aby tu imunitu nějakým způsobem povzbudila, ale druhým dechem tvrdíme, že vůbec nemáme ponětí a ani to nechceme zkoumat, jaká je míra těch protilátek v krvi té přirozené imunity, která je dostatečná. Za mě jako laika, byl bych rád, kdyby mi to někdo vysvětlil, já tam vidím jistý nesoulad, protože pořád se bavíme o stejných protilátkách, a jestliže víme, jaké množství protilátek, jaká úroveň je potřeba pro to, aby byla potřeba další posilující dávka, tak jak to, že nevíme, jaká dávka je dostatečná.

A nejsem odborník, ale že skutečně přirozená imunita a přirozené protilátky skutečně pomáhají a měly by být brány na stejné úrovni jako protilátky získané očkováním. Já jsem se ptal na běžných nemocničních lůžkách, jaké procento tvoří neočkovaní lidé, kteří ten covid prodělali a byli hospitalizováni znovu. A je to 1,4 %. Když jsem si zjišťoval, kolik je očkovaných, kteří jsou jakoby znovu, tak už je to 46 %. To si nevycucávám z prstu, prosím vás, to je skutečně informace, kterou jsem dostal z Ministerstva zdravotnictví. (Ukazuje papír.) Pak jsem se zeptal na JIPu, kolik je na JIPu nově reinfikovaných neočkovaných. To znamená, nejsou očkovaní, jednou to prodělali a dostali se na JIP znova. A číslo, které jsem dostal z Ministerstva zdravotnictví: 0,2 %. U plně očkovaných je to 30 %. Takže já když si tyhle jednoduché počty dám dohromady, tak za mě to vychází, že minimálně můžeme dát na stejnou úroveň prodělanou nemoc a přirozené protilátky jako ty získané po očkování.