Hezké dopoledne, vážená paní místopředsedkyně, vládo, dámy a pánové.

Já doufám, že k tomuto zákonu už tady budu vystupovat naposledy, pokud nám ho Senát nevrátí. Na úvod musím říci, že já nemám problém s úplným zákazem kouření v restauracích, hospodách, barech a já nevím, kde ještě všude jinde. Není s tím problém. Já jsem nekuřák. Je to asi podle mě možná dobrá cesta, ale já si myslím, že není. A řeknu vám, proč podle mého názoru není, že jsem se inspiroval jinde v Evropě, kde tuto problematiku už řešili před mnoha a mnoha lety a k jakým kompromisům dospěli. Já si tedy osobně myslím, že pokud máme nyní naprostou benevolenci o tom, že ať si provozovatel vybere, jaké chce mít zařízení, jestli chce být kuřácký, nekuřácký, a sám se reguluje, tak mu nyní neřekneme: Tak, a teď si nemůžeš vybrat, budete mít všechno nekuřácké. Je to jedna z možných variant, která v Evropě samozřejmě funguje.

V Evropě fungují i další modely, takzvané smíšené, ke kterým se kloním já. A osobně se kloním zejména k rakouskému modelu nebo ke slovenskému modelu. Samozřejmě můžeme si sem ještě převzít model německý, který nějakým způsobem modifikuje právě rakousko-slovenský model, a proto já jsem podal příslušné pozměňovací návrhy. Nicméně osobně nejsem za přílišnou podrobnou regulaci. Spíše jsem za nastavení právě oněch rámcových pravidel, která budou naprosto a jistě dodržována.

Podrobná regulace se podle mého názoru míjí účinkem. Nelze totiž předvídat všechny podrobnosti a události, o které se právě tento zákon snaží. On se snaží jasně popsat a postihnout všechny možné varianty života. Jenže to neuděláte v žádném zákoně. Jakmile je tento zákon příliš podrobný, tak je to špatně, protože podle mého názoru stejně nebude dodržován. Vycházím tady ze svých zkušeností i jako sociolog, jaké to bude mít posléze dopady, dopady do společnosti, že ta pravidla nebudou dodržována, budou obcházena. Potom vám ukážu na některých příkladech z tohoto zákona, kde mám oprávněnou obavu, protože jsem tyto věci - dopady regulací, případy špatné a dobré regulace - konzultoval s odborníky na Karlově univerzitě.

Nedívejme se proto na to jenom z pohledu ochrany zdraví. Ochrana zdraví je samozřejmě priorita a je potřeba. Ale dívejme se na to, zda ten zákon bude vlastně dodržován, nebo nebude, a zda nám přinese více užitku, nebo více škody.

Je to úplně stejné jako u plošných regulací z Evropské unie, protože pokud Evropská unie vydá nějakou plošnou regulaci, nějaký plošný zákaz, tak je to vnímáno opět negativně. A v našich podmínkách dvakrát tolik. Takže když my budeme dělat naprosté zákazy všeho a všude, dojde k tomu, že budou stejně tyto zákazy nějakým způsobem obcházeny. A já vám ukážu na případu úplného zákazu kouření v hospodách a v restauracích, jakým způsobem už dneska, už dneska tuto úpravu provozovatelé obcházejí.

Mě fascinuje, že v tom zákoně je dána nějaká úmluva, evropská úmluva, nevím před nějakým tabákem, nebo co to tam je napsáno, a v důvodové zprávě bylo napsáno, že když nepřijmeme tuto úmluvu, tak nám vlastně zase něco hrozí. To už je kolikátý zákon, kdy máme něco dáno z Evropské unie, a pak řekneme nenene, tytyty, musíme to schválit i s tímhle tím, protože by nám Evropská unie zastavila nějaké peníze, nějaké dotace. Kolikátý je to zákon této vlády! Asi už aspoň dvanáctý, nebo patnáctý. Nevím, kolik jich je. Tohle je jeden z dalších. Já chápu, že je potřeba opravdu regulovat kouření. Nemám s tím žádný problém. Nicméně dle mého názoru je potřeba zavést částečnou regulaci, aby si na to lidé nejprve začali zvykat a najít určitý kompromis. Potom vám povím u těch pozměňovacích návrhů, které jsem podal, a požádám o jejich případnou podporu.

Nyní k samotnému zákonu. Prodej výrobků ve specializovaných prodejnách. Ano. Můžeme mít prodejnu, kde se bude prodávat jenom alkohol, jenom tabák. Je to jasně regulováno. Víme, že tam přijdeme, bude tam tento sortiment. Dá se to regulovat. Dá se to i kontrolovat tím, že když tam někdo přijde, předloží občanský průkaz, zjistí mu, že je plnoletý, prodá mu tyto výrobky, protože tyto výrobky jsou prodejné osobám starším 18 let.

Doufám, že mi pan ministr odpoví na některé mé otázky před závěrečným hlasováním. Třeba hlava 2 § 3 odst. 3 je technicky a obtížně realizovatelný. V praxi se rovná zákazu prodávat prostřednictvím automatu, a to je přeci nesmysl. Z tohoto důvodu jsem navrhl tento paragraf z tohoto zákona vypustit, protože jestliže ho schválíme, tak v praxi zakážeme prodej vlastně nejenom alkoholických, ale i nealkoholických nápojů v automatech. Takže to je i takovýto výklad.

§ 5 odst. 1 je technicky a právně ve své podstatě nejasný. Co se rozumí tím, že zboží má být nabízeno vyčleněně a odděleně. Od čeho odděleno? Už jsem se tady na to ptal ve druhém čtení a pan ministr mlčel. Nedokázal mi odpovědět, od čeho má být jaké zboží odděleno. Pokud myslel například alkoholické nápoje odděleny od dětských hraček, dobře, tak to ale musíme říci. Protože jestliže to tam je takhle vágně napsáno, tak nikdo - nikdo - nepochopí a jako uživatel toho zákona nepochopím, co mám vlastně od čeho oddělovat. A to je špatně.

§ 6 odst. 1 je možný jen tehdy, budou-li existovat elektronické občanské průkazy. Už jsem tady o tom také mluvil, že tento zákon se prolíná do zákonů, které vlastně my ještě ani nemáme schváleny. To je taky docela zajímavé. Ale přísně vzato, to prakticky může být zásah do osobní svobody. O mně jako o občanovi bude někdo někde vědět, co kdy kde a v jakém množství kupuji. Dámy a pánové, co je komu do toho, když je mi víc jak 18 let, kolik si toho koupím? To je přece moje věc. Za předpokladu, za předpokladu, že existuje a dodržuje se Základní listina lidských práv a svobod. Takže to je další argument, další moje výtka. A totéž se vyskytuje v § 15.

§ 8 odst. 1 písm. a) je značně komplikující ustanovení, pokud se týká i restaurací. Pak bych nechal dosavadní úpravu, tedy ať si majitel vybere, jakou chce mít provozovnu, buď tedy kuřáckou, anebo nekuřáckou.

V § 10 v tomto smyslu považuji tuto věc za komplikující.

Prostřednictvím automatu bych nezakazoval ani prodej alkoholu - § 11 odst. 4.

A dostáváme se, dámy a pánové, k tomu, že tento zákon je příliš podrobný a postihuje a snaží se postihnout všechny fáze života. Ty nepostihnete. My nedokážeme vymyslet všechny varianty, které můžou v životě nastat. Takže to je podle mě další chyba.

§ 11 odst. 7. Jak chcete zjistit, kolik kdo má promile? Dáte mu lidově řečeno dýchnout? Ale na to hostinský přece nemá právo. Jak já tohleto poznám? Kde bude stanovena ona hranice počtu promile, kdy je člověk opilý? To jsou takové (nesrozumitelné) věci, až je tomu člověku do breku, protože my to tady opravdu někdy s tou regulací přeháníme. Na každého totiž působí alkohol jinak. Někomu stačí dvě piva a je lidově řečeno pěkně pod parou, a někdo jich musí vypít deset, aby měl stejný účinek.

A nyní mi dovolte, abych vám představil své pozměňovací návrhy a požádal o jejich případnou podporu. Veškeré mé pozměňovací návrhy, které jsem podal ve druhém čtení, upravují nějakým způsobem zákaz kouření v prostorách provozoven stravovacích služeb, v hospodách, barech, kavárnách atd. Byl jsem se osobně podívat v Německu, na Slovensku, v Rakousku a nějakým způsobem jsem tam sondoval, jakým způsobem to tam mají všechno upraveno, jakým způsobem to tam vymáhají a jak jim ten vývoj pokračuje.

Vzal jsem si ten model rakouský, kdy mně bylo hnedka vytknuto to, že v roce 2015 tehdejší rakouský parlament schválil úplný zákaz kouření s jednou výjimkou, a to že 30 % pokojů v hotelech může být kuřáckých. Do dnešní doby tam existuje úprava, kterou jsem vtělil do svých pozměňovacích návrhů, a to že existuje výjimka pro malé provozovny. První pozměňovací návrh říká, že si budou moci vybrat provozovny do 60 m2 podlahové plochy určené pro návštěvníky a druhý do 80 m2 podlahové plochy určené pro návštěvníky, zda budou plně kuřácké, nebo nekuřácké. Budou muset tuto skutečnost uvést při vstupu do svého zařízení. Zároveň jsem tam vtělil paragraf, že provozovny větší než si budou moci zřídit stavebně oddělenou kuřárnu.

Já tady vycházím opět - vrátím se k tomu Rakousku - v Rakousku totiž, když se schválil ten úplný zákaz kouření, tak nastal problém, kdy začalo mnoho lidí protestovat, zejména tedy hostinských právě u těchto malých provozoven, kdy říkají, že by to znamenalo jejich konec. A já se tady vracím do našich podmínek, že když už se o tomto úplném zákazu kouření začalo tady diskutovat, tak mnoho provozovatelů hospod změnilo hospody na kluby. To je jednoduché. Když jsem se ptal ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, jak je možné, že tento zákon se nevztahuje ani na kluby, tak mi bylo odpovězeno tehdejší /ona je stále možná politická náměstkyně Lenka Teska Arnoštová/ - říkala, víte, pane poslanče, on zákon nedokáže postihnout všechno.

A to je ono, ten zákon je prostě příliš podrobný, proto nedokáže postihnout všechno. Ano, dostáváme se tam, že na kluby se to prostě vztahovat nebude a tam se bude vesele kouřit dál.

Ano, musíme dát nějaký název, U přátel maxipsa Fíka nebo bývalého ministra zdravotnictví nebo současného, dostanou čipovou kartu, vstupní kartu, zaregistrují se a budou si tam vesele kouřit dál, jako ve Velké Británii, kde jsou dutinkové kluby.

Já nevím, jestli chcete jít touto cestou, klidně po ní běžte, když tento úplný zákaz uděláte, běžte touto cestou, ale ode mne hlas nedostanete.

Takže to je jedna úprava, kterou já říkám po vzoru Rakouska.

A v tom Rakousku stále existuje tento protest, byla podána ústavní stížnost právě na základě těchto faktorů, takže uvidíme, jakým způsobem to dopadne v Rakousku. A zároveň, když se schvaloval v Rakousku v roce 2015 úplný zákaz kouření, tak si rakouská vláda nebo rakouský parlament řekl, že tam dá tři roky překlenovací období, že ten zákon začne platit až v květnu 2018. My budeme opět za hrdiny, za opravdu takové největší hrdiny, kdy si tam dáme půl roku. My si dáme půl roku a začne platit na světový den boje proti kouření, nebo jak se ten den 30. května příštího roku jmenuje. Takže my si to tam takhle pěkně šoupneme a budeme říkat - tak, a teď přestaneme všichni kouřit.

A jestli si někdo myslí, že úplný zákaz kouření povede k tomu, že se sníží počet konzumentů, tak je na omylu. Všechny sociologické výzkumy, které se vedly v západních zemích - a nejenom v západních zemích, ale všude okolo, dokázaly jenom to, že počet konzumentů tabákových výrobků zůstal stejný anebo ještě vzrostl, protože ti kuřáci nakonec utíkali domů, kde si vesele kouřili opět dál. Tady by stálo za zvážení, že pokud státu jde skutečně o ochranu veřejného zdraví před škodlivými účinky návykových látek, no tak ať zakáže výrobu, dovoz a distribuci tabákových výrobků. Ať to zakáže naprosto a bude po problému. Bude ochrana zdraví jak se má, no jenomže to stát neudělá z jednoho prostého důvodu, protože z toho má mnoho miliard. Na tom to je celé postaveno. Proto to neudělá, protože na tom - lidově řečeno - vydělává. Co si budeme nalhávat, je to skutečný fakt.

Pokud by to zakázal, kvetl by samozřejmě černý trh, to mi tady napovídáte. Ale jestliže máme opravdu jít tou ochranou veřejného zdraví, tak udělejme tyto úpravy.

Další moje výtka nebo další můj pozměňovací návrh -

Já nejsem asi tak záživný, protože už to tady říkám asi po třetí ty svoje výtky, takže já to docela i chápu, ale přece jen je potřeba to trošičku zopakovat, aby bylo slyšet, jaké mám k tomu postoje.

Pak je tady ta slovenská úprava, která je podle mě poměrně zajímavá. Je naprosto jednoduchá, kde se říká, že se zakazuje kouřit ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb s výjimkou těch provozoven, které mají pro nekuřáky vyhrazených nejméně 50 % z plochy prostoru provozovny, určené pro návštěvníky, a je stavebně oddělena od části pro kuřáky tak, aby do prostoru, vyhrazeného pro nekuřáky, nepronikaly škodlivé látky z tabákových výrobků.

Tato úprava je poměrně solidně udělaná, také jim to tam funguje, také jsem se jich tam ptal, jestli s tím mají nějaké problémy. Nemají. Takže opět bych vás požádal o případnou podporu tohoto pozměňovacího návrhu.

Dostávám se ještě k pozměňovacímu návrhu pana kolegy Bendy, který zavádí takzvané kuřárny, který také podpořím, protože on vychází zase z dánského modelu, kde jim to také funguje. Ono jim to funguje i v Holandsku a v Chorvatsku, takže není pravdou, že všude je úplný zákaz kouření v provozovnách stravovacích služeb.

Samozřejmě je potřeba to u nás nějakým způsobem opět zregulovat, trošku zpřísnit. S tím já žádný problém nemám a budu podporovat i pozměňovací návrh pana kolegy Bendy, protože pokud mohou existovat kuřárny na letištích, na nádražích, tak nevidím důvod, proč by nemohly existovat v hospodách, kdy budou stejně stavebně odděleny a budou uzavřeny. Takže mají stát buď kuřáci venku před vchodem a já načichnu, když půjdu skrz, nebo budou někde zavřeni v nějaké místnosti, nechť je to na vůli provozovatele, já s tím žádný problém nemám.

Já jsem tady říkal mnohé výtky ve druhém čtení, to tady byl jiný pan ministr, ale on určitě zcela jistě tu rozpravu tady sledoval, aby mi mohl na některé věci odpovědět, ale mě ještě na závěr zajímá jedna věc, co v tom zákoně znamená převážná většina. Já jsem se to tady za celou dobu projednávání tohoto zákona nedozvěděl. Co znamená, že je tam přítomna převážná většina. Já to tam někde budu počítat? To se týká prodeje alkoholu na nějakých venkovských zápasech nebo nějakých veselicích, které se budou konat venku. Co to znamená převážná většina? Na to mi nikdo neodpověděl. To je tak neutrálně prostě číselný údaj, že si to můžu vždycky vyložit jak chci.

A jak jsem řekl na začátku, já jsem pro obecné regule, které budou jasně vymáhány. Tento zákon je typem špatné regulace. Pojďme z toho udělat dobrou regulaci, aby nenastaly problémy, o kterých jsem tady říkal.

Děkuji za pozornost.