Snad největším překvapením je nízká voličská účast, která je necelých 20 % oprávněných voličů. Jak je možné, že od voleb, které proběhly v roce 2009 poklesla voličská účast na tak zanedbatelnou míru? Odpověď se nabízí sama. Je jím hlavně nezájem českých voličů chodit k volbách a o těch evropských to platí trojnásob.

Jistým faktorem, který hrál u neúčasti v těchto volbách roli je, že za 10 let, co jsme členy EU mnohým lidem vstup nic nepřinesl a na svém reálném životě to nijak nepocítili. Respektive pociťovali negativa, která z unie přišla. Tím byla různá omezení, jako například kvót na cukr, zákaz používat některé značky (rum, pomazánkové máslo aj.). Neschopnost českých elit a zejména eurokomisařů za oněch 10 let něco vyjednat a prosadit byla úděsná. I to se projevilo na nízké volební účasti. Myslím si, že takto nízká volební účast o něčem svědčí. Svědčí o tom, že naši občané jsou znepokojeni unijní politikou a vysílají tak určitý signál celé EU, ale také národním politickým elitám, že je potřeba hodně věcí změnit.

Další faktor, který při těchto volbách hrál roli je prostorová vzdálenost Evropského parlamentu. Lidé používali tvrzení: proč bych k těmto volbám šel, vždyť sedí v Bruselu a nic tam nazařídí, je jich málo. Zde si musíme položit otázku, proč byly přístupové podmínky v roce 2004 vyjednány tak špatně, když lidé používají ony argumenty. Tehdejší vyjednavač a nynější europoslanec za hnutí ANO Pavel Telička v přístupových vyjednávání „téměř“ nic nevyjednal. Nevyjednal žádnou výjimku oproti například Polsku, které si vyjednalo několik výjimek. Takže chyba, kdy hodně lidí nechce chodit k evropským volbám byla zaseta již tam.

Když se v roce 2004 pompézně vstupovalo do projektu Evropské unie, tak tehdejší premiér Vladím Špidla sliboval, že nám bude v Evropě dobře. Ale „téměř“ nic se nezměnilo. Změnila se však možnost čerpat dotace, ale národní politické elity to zatím řádně nedovedly. To je potřeba zlepšovat a přivést k dokonalosti. Řada projektů je uskutečňována právě z fondů EU. Na tento nesporný fakt nesmíme zapomínat. Pokud shrnu výsledky voleb do Evropského parlamentu 2014, tak je můžeme nazvat vítězstvím nevoličů, skepsí a hlavně mnoho lidí se v naší zemi necítí být tolik evropany. Identifikace v našem prostředí je totiž nejvíce spojena s naší republikou, než s projektem Evropské unie.