Zajímavé bylo, že se nikdo z přítomných nevyjadřoval ke stanovisku a většinovému názoru, který zaznívá jak v hlavním textu petice, tak až překvapivě mnohých osobních připomínkách, které je možné doplnit.

„My to prostě uděláme, ať to lidé chtějí, nebo ne“, tak se dá nazvat postoj vedení Liebreckého kraje.

„Nesouhlasím s celou rekonstrukcí, s odstraněním rododendronů ani s vybudováním velkých vydlážděných ploch. Byla by to obrovská škoda, zničené okolí muzea, celkově posun k výrazně horšímu a zcela zbytečně vyhozené peníze,“ komentuje záměr například Barbora Vokřínková

Miroslav Hoblík napsal stručně a výstižně: „Rozšiřovat zpevněné plochy na úkor zeleně je v současné době zcela v rozporu s tím, jak bychom měli o veřejný prostor pečovat.„

Petici v současné době má pod sebou téměř 1800 podpisů, což je množství, které se k „lokálnímu“ problému nešešlo už hodně dlouho. Přesto radní Vinklátová prohlásila jednoduše a stručně: „S připomínkami těch, kteří obnovu jednoznačně odmítají, pracovat nebudeme.“ A hotovo.

„Celá argumentace se vedla zcela mimoběžně, když se snažila prokázat odbornou způsobilost  ateliéru Krajčiříkových. Přitom nikdo nezpochybňuje, že zadání splnili odborně dobře. Jen zadání na zvětšení venkovních výstavních ploch a celkovou rekonstrukci považujeme v dnešní době a situaci za nadbytečné a navrženou „obnovu“ za plýtvání veřejných peněz,“ zopakovala hlavní myšlenku textu petice její autorka Zuzana Kocumová.

Na konferenci zazněly i některé „perličky“. Například, že návštěvníci mají problém najít vstup muzea díky velkému rododendronu.

Z pohledu naprosté většiny Liberčáků je také velmi nadnesený a neadekvátní další výrok autora návrhu, pana Krejčiříka: „Vybudujeme tu něco,  na co Liberec může být opět hrdý.“

„Kdyby pan architekt na debatě více poslouchal, tak ví, že lidé jsou velmi hrdí právě na současnou podobu parku a žádné radikální zásahy pro zvýšení hrdosti nepotřebují,“  reaguje Kocumová

Vlastně mimochodem podpořil myšlenku zbytečnosti obnovy parku i další přizvaný odborník, Jakub Cígler (z rady architektů města Liberce), když prohlásil: „Kritikům bych doporučil svou aktivitu směřovat ke skutečným problémům v Liberci a toto nechat odborníkům.“

Ovšem toto je přesně přístup, který velkou část veřejnosti velmi irituje.

K argumentům, které zazněly:

zadržování vody – není třeba předělávat mlatové chodníky na žulové. Stačilo by je dosypat tak, aby nefungovaly jako koryta, odvádějící vodu mimo park (čili zanedbaná údržba)
kácení stromů – vykácení 11 prosychajících stromů nikdo nekritizuje
doplnění patra trvalek – i k tomu nejsou připomínky, jen se kvůli tomu nemusí překopat celý park. Samozřejmě poté bude třeba navýšení financí na údržbu
žulové kostky jsou v teplotních mapách cca o 10 stupňů pod zámkovou dlažbou – asi nemusíme diskutovat o tom, že tráva je ještě nesrovnatelně níže...
Toto vše jsou jen dílčí argumenty, které nereagují na základí fakt, že nejsme tak bohatí, abychom řešili problémy, které ale problémy nejsou. Naopak jsou vnímány jako naše krásné dědictví.

Paní radní Vinklátová také zmínila, že se opakovalo pár připomínek, se kterými pracovali (nikoliv „je zapracovali“) Když se podíváme, tak naopak výčet zapracovaných připomínek je velmi tristní:

• rododendrony před vstupem – ponechat, kde jsou – nenecháme
• rododendrony vzadu u jeleního příkopu – sonda ukázala že zeď nenarušují – zůstanou
• nesouhlas s umístěním panelů – mobilní – panely nebudou trvale
• vandalismus – umístění kamer
• nesouhlas s parkováním před muzeem – auta jen při obsluze a handicapovaní
• nesouhlas s kavárnou – bude, patří sem
• nesouhlas s nově navrženým, větším rozsahem cest – nezměníme
• nesouhlas s dlažbou na vyšším procentu parku – bude zasakovací, ponecháme
• zbytečné kácení – kácí se jen nutné věci
• špatná péče – údajně už není otázka běžné údržby, ale komplexní obnovy
• nedostatek financí na stávající údržbu už nyní, bude ještě vyšší potřeba – když bude vyšší, peníze navýšíme
• více dlážděných ploch – zůstane, vracíme se k historické podobě

Jak je vidět, vlastně se nic zásadního nemění. Záměr je park podobou navrátit do původní podoby v čase jeho vzniku. Ovšem tato podoba vznikla za zcela jiných podmínek, v době, kdy bylo nesrovnatelné procento zpevněných ploch, nesrovnatelná velikost města, nesrovnatelně více lesních porostů. Nejde argumentovat návratem do původní podoby, když se doba a podmínky změnily.

Zatím se podařilo alespoň odvrátit vykácení rododendronů za muzeem, a na nové vizualizaci přibyl jeden větší záhon před vstupem do muzea. To ale stále považujeme za velmi malý úspěch.

Bude i papírová petice

Po internetové verzi petice (ZDE) se připravuje i její papírová verze.

„Obraceli se na mě i starší lidé, kteří měli také zájem podpořit zachování současné podoby parku, ale nevěděli jak. Proto ještě vytvoříme papírovou verzi. Záchranu parku nevzdáme, doufám, že vedení kraje i muzea nás přestane ignorovat a nazývat tuto část veřejnosti jen křičící menšinou, která nemá do revitalizace parku co mluvit. Nevidíme důvod, proč by o této záležitosti měli rozhodovat jen odborníci a neměl by být brán v potaz názor veřejnosti. “ doplnila Vladimíra Christiánová budoucí kroky.

V září lidé, usilující o záchranu parku, petice zašlou na kraj a chystají se i vystoupit na krajském zastupitelstvu. „Ať se tedy dosypou cesty, aby voda neodtékala, dosadí se nové stromy za ty dožívající a udělají květinové záhony. To ale neznamená, že je nutné překopat celý park, přesazovat nádherný rododendron před vstupem (přežije?) a za to vše utratit desítky milionů,“ uzavřela paní Christiánová.