Po celou dobu přípravy projektu rekonstrukce opoziční zastupitelé za Liberec otevřený lidem namítali, že připravovaná takřka kompletní demolice a následná přestavba bazénu je zbytečně nákladná. Ukazovali příklady z jiných měst, ve kterých se v drtivé většině rekonstruují bazény postupně, bez nutnosti masivního zadlužení města. Tuto variantu ale liberecká radnice sveřepě celou dobu odmítá. Proč?

Vymyšlené demolice

Vedení města opakovaně a alibisticky odkazovalo na závěry odborníků a projektantů, podle kterých je celková rekonstrukce nezbytná. „Od vedení města opakovaně zaznívalo, že bazén je v havarijním stavu. Proto jsme si vyžádali statický posudek, který toto tvrzení dokládá. Po asi třech týdnech čekání jsme místo něj dostali směšný materiál s názvem „Statické posouzení“, kde je dohromady asi 3,5 stránky textu a kromě vyjmenování částí bazénu, o kterých víme, že by byly potřeba zrekonstruovat, v něm není ani slovo o tom, že by byl bazén v havarijním stavu. Zajímavé je, že od této chvíle se připravované materiály i slovník vedení změnily a už se nemluví o havarijním stavu, ale „zastarání“, neúspornosti a legislativní nedostatečnosti,“ upozorňuje na rozpory Zuzana Kocumová, která od počátku navrhuje opravu po etapách.

To samé platí i pro projektovou dokumentaci. Z ní je vhodné citovat zásadní pasáže:

K založení: „Vzhledem k tomu, že navrženými stavebními úpravami nedojde k výraznému navýšení zatížení, lze základy považovat za vyhovující a není nutné provádět žádné zásadní zásahy do těchto konstrukcí.“

K ocelovým konstrukcím: „Na ocelových konstrukcích nebyly při vizuální kontrole, vyjma obvodového pláště schodiště tobogánu a ocelových trámů některých stropů v suterénu, patrné výraznější stopy koroze.“

K betonovým konstrukcím: „Viditelné betonové konstrukce se jeví vcelku ve slušném stavu. Výjimkou je těleso 50m plaveckého bazénu, kde jsou patrné průsaky bazénové vody. (…) Dále jsou v 2.suterénu, díky průsakům vody nebo vyšší vlhkosti, lokálně narušeny některé zejména vodorovné konstrukce. Konstrukce, jejíž opravy narušení by byly ekonomicky a časově nevýhodné, budou kompletně nahrazeny – vodorovné PZD prvky nad 2PP v okolí dětského a plaveckého bazénu.“

Co z doložených podkladů odborníků tedy vyplývá? „Platí to, co říkáme celou dobu. Zásadní problém je protékající bazénová vana. Ta se musí vyměnit, v jiných městech tuto operaci zvládají za náklady okolo 50 mil. Kč. Spolu s tím by se měly vyměnit narušené betonové konstrukce pod bazénem a pochopitelně i vodou poškozená technologie umístěná pod bazénem,“ doplňuje Jindřich Felcman.

Taková rekonstrukce by se stihla během jednoho léta. Někdy v návaznosti by se mohla taktéž během léta opravit střecha, poté vyměnit obvodová skla, opravit zanedbané šatny apod. „Zkrátka starat se o svůj majetek jako řádný hospodář, majetek postupně opravovat a nevymýšlet přestavbu, na kterou nemá město peníze,“ uzavírá Kocumová.

Stejná doporučení vyplynula z posudku ČVUT z jara 2022, který si nechalo město udělat. V něm byly náklady na opravy problematických částí vyčísleny na 143 mil. Kč. Za ty by se opravila střecha, plášť budovy, pořídila nová vzduchotechnika, bazény by měly nové nerezové vany.

Na světě je obří zakázka

Falešné odkazování na havarijní stav bazénu následně umožnilo vymyslet kompletní přestavbu. V rámci ní se hrají škatulata s vnitřními dispozicemi bazénu, šatnami, saunami, fitness centrem apod. Náklady se tak dále nafoukly. Srovnání s ostatními městy je vypovídající:

„Při diskuzi k zadávací dokumentaci na stavební firmu nám byl ze strany města doložen podklad o rekonstrukcích bazénů proběhlých v ČR za poslední roky. Za posledních 15 let proběhlo v Česku 67 rekonstrukcí či novostaveb bazénů a koupališť. Jen v jednom případě překročila cena stavby 500 mil. Kč, a to u multifunkčního sportovně-plaveckého areálu v Praze – Chodově za 631 mil. Kč. V Liberci ale zřejmě musíme mít něco speciálního, a tak opravujeme bazén za rovnou miliardu,“ podivuje se Jindřich Felcman.

Nyní nastalo vyvrcholení celé akce. „Poté, co se podařilo zakázku pořádně nafouknout, byla vytvořena zadávací dokumentace pro stavebního dodavatele. Ta v první verzi obsahovala hned několik podmínek pro uchazeče, které jejich možný výčet rapidně zužovaly. Zcela specificky definované referenční stavby nahrávaly dominantním dodavatelům těchto staveb v posledních letech, především firmě Metrostav,“ popisuje J. Felcman, který je zároveň členem komise pro veřejné zakázky. V této pozici zadávací dokumentaci kritizoval a dosáhl tak jejích významných úprav.

„Velmi mě udivilo, že odpovědný náměstek Petr Židek (ODS) neměl specificky formulované podmínky zadávací dokumentace podloženy předběžnou tržní konzultací, popř. alespoň podrobným průzkumem trhu. U tak velké zakázky bych u odpovědného zadavatele takový postup čekal. Pod tlakem mojí kritiky nicméně došlo k vyškrtání podezřele formulovaných podmínek. V dané situaci se alespoň otevře možnost pro větší množství stavebních firem. A snad se zde bude alespoň trochu mezi firmami soutěžit,“ doplňuje Felcman.

Jak se totiž ukazuje, stavební trh na Liberecku opět vykazuje znaky kartelu. Zastupitelé za Liberec otevřený lidem nedávno po vyhlášení stavební firmy na rekonstrukci kancelářské budovy URAN upozorňovali na to, že velké nadzemní stavby zde realizují prakticky pouze tři firmy: Metrostav, Syner a jeho bývalá dceřinná společnost CL-EVANS. Tyto tři firmy navíc mnohdy figurují ve vzájemném sdružení, je tedy jasné, že mezi sebou spolupracují a zájem o jednotlivé zakázky koordinují.

Výsledkem je dluh na dalších 10 let

Kruh se uzavírá dalším fatálním zadlužením Liberce. Tak jak tomu bylo u megalomanských investic vlády ODS v minulosti, na uspokojení stavebních firem si město Liberec musí půjčit, našetřenou nemá ani korunu. „Liberci stále chybí do splacení dluhů z éry Kittnera a spol. 1,47 mld. Kč, každý rok na splátkách a úrocích platíme 200 milionů, které chybí jinde. Zrovna v době, kdy se kvůli inflaci a tudíž navýšeným daňovým příjmům mohlo město začít trochu nadechovat, zarazí do svého rozpočtu novou sekyru. V době vysokých úroků si město plánuje půjčit 750 milionů, což může na splátkách udělat dalších 100 milionů ročně. Skokově rostou i provozní výdaje na bazén, z nějakých 20 mil před pár lety se dnes pohybujeme nad 50 miliony provozní dotace,“ upozorňuje Jaromír Baxa, zastupitel a člen finančního výboru. Nové zadlužení bude znamenat, že se městu nebude dostávat peněz ani na investice ani na provoz. „Nyní navrhovaný rozpočtový výhled např. nepočítá ani s tím, že by se v následujících letech navyšovaly peníze na platy nebo na údržbu v příspěvkových organizacích města, ať už jde o školy, divadla apod.,“ doplňuje Jaromír Baxa.