Debata o tom, jestli euro přijmout, nebo ne, mi přijde mimo mísu, protože k jeho přijetí jsme se zavázali už v roce 2004, kdy jsme do EU vstoupili.

Pravda, nebyl stanoven žádný deadline, tak si to hezky po česku oddalujeme. Debata nemůže být o tom, jestli ano nebo ne. Ale kdy.

I přesto si dovolím jednu vzpomínku a pár argumentů pro. V roce 2002, když mi bylo 18, zažil jsem na vlastní kůži přechod Irska z libry na euro. Vzpomínám si, že v té době probíhaly napříč Evropou vzrušené diskuze o tom, co všechno se stane, až přestanou platit různé národní měny a začne platit ta společná evropská. Vybavuju si, že už tehdy byli nejvíc slyšet ti, co iracionálně hudrovali o ztrátě národních identit a podobných nesmyslech.

Stejně jako při každém dalším rozšíření eurozóny jsme tehdy ze všech stran slyšeli, jak úplně všechno neúnosně zdraží a většina Evropanů přijde o všechno. Dokonce Němci tehdá překřtili euro na “Teuro” (od německého slova drahý).

I v Irsku byla znát nejistota. Pamatuju si, že každá domácnost dostala takovou pěknou kalkulačku, na které si mohla spočítat, jaké budou ceny “potom”, ale nebyla to nejistota hysterická, vyšponovaná národoveckými kecy a strašením.

A když na to došlo, přijalo se euro, Irsko zůstalo Irskem, Irové Iry, stát nezbankrotoval, lidi nezchudli. Naopak, Irsko to nakoplo a urychlilo jeho ekonomický skok.

Euro ale od začátku nevnímám jen ekonomicky, ale velmi politicky. Jsem eurooptimista, myšlenku evropské spolupráce a jednoty považuju za skvělou. Nemám vůbec problém s evropskou integrací. Společná měna k tomu tak nějak přirozeně patří, stejně jako volný obchod, volný pohyb a další výhody. Politická volba eura je za mě jasná.

Ekonomice se ale vyhnout nemůžeme, protože, ať si říká kdo chce, co chce, tak absence společné evropské měny zbytečně hází českým firmám a rychlému růstu klacky pod nohy.

Ale to hlavní – koruna hází klacky pod nohy i lidem. I ti by z eura těžili díky nižší inflaci, ochraně úspor a lepších sazeb u hypoték. Nehledě na to, že by přestali platit směnárníkům, když si jedou třeba zalyžovat do Rakouska. No a konečně my politici bychom konečně byli tlačeni k opravdové rozpočtové odpovědnosti, protože Evropská centrální banka by nám zkrátka a dobře nedovolila roztáčet taková eldoráda, jako nám předvedla ANOvláda, která veřejné finance cupovala jako liška slepice v kurníku.

Jestli chceme opravdu ozdravit naše veřejné finance, jestli chceme posílit svou roli v Evropě, a chceme těžit maximum možných výhod, je euro ta správná cesta. K tomu, abychom se na ní vydali, ale musíme udělat politické, ne ekonomické rozhodnutí. Někdo bude říkat odvážné, já říkám potřebné.