Budoucnost zaklepala na dveře, v Česku se představil historicky první vlak na vodíkový pohon.

Před pár lety sci-fi, dnes realita. Ruku na srdce, kdo z nás si ještě před pár lety dovedl představit, že se po české železnici bude v roce 2022 prohánět vlak na vodíkový pohon? Osobně jsem železničářem tělem i duší a novým technologiím velmi fandím. Přesto jsem pár let zpátky nečekal, že technologický vývoj nabere takovou rychlost a že už za pár let budou „vodíkové vlaky“ v Česku běžnou součástí železnice.

Evropa dlouhodobě usiluje o snížení produkce CO2 a vytyčila si dokonce ambiciózní cíl v podobě dosáhnutí uhlíkové neutrality do roku 2050. Jeho splnění nebude vůbec jednoduché, obzvlášť ve světle válečného konfliktu na Ukrajině, kdy se naplno ukázala energetická zranitelnost Evropské unie a závislost zejména na ruském plynu.

Obzvlášť v tomto kontextu je skvělé, že se nám začínají prosazovat nové technologie, jako je právě pohon na vodík. Jeho velkou výhodou je skutečnost, že se jedná o 100 % šetrnou technologii vůči životnímu prostředí. Jediným „odpadem“ je totiž kondenzovaná voda a pára.

O jak blízkou budoucnost se jedná, jsme se mohli přesvědčit tento týden na pražském hlavním nádraží, kde společnost Alstom představila historicky první vlak na vodíkový pohon. Troufnu si tvrdit, že od běžného vlaku by ho běžný cestující nerozeznal. Veškeré technologie jsou uloženy na střeše a od ostatních vlaků se příliš neliší.

Jedná se o zásobník na vodík a také o palivový článek. Ze zásobníku do palivového článku proudí vodík, nasává se vzduch, ten se filtruje. Chemická reakce mezi vodíkem a kyslíkem – teplo, které u toho vzniká, se mění na elektrickou energii, která pohání vlak.

Možná si teď říkáte, že to zní až příliš dobře, aniž by v tom nebyl nějaký háček. A máte pravdu! Jsou tu rovnou dva. Jednak se jedná o vyšší pořizovací ceny vlakových jednotek a jednak legislativa.

Vlaky na vodíkový pohon jsou až o polovinu dražší než dieselové jednotky. Věřím však, že tento problém je řešitelný skrze evropské peníze. Zároveň je však také nutné vyřešit legislativní rámec týkající se vodíku, a to jak na evropské, tak i české úrovni.

Souhlasím s kolegy železničáři, kteří tvrdí, že přílišná byrokracie může tento pohon „zabít“ a musíme proto k němu přistupovat jako k čistému zdroji energie. Osobně jsem připraven se spojit s poslanci z ostatních poslaneckých klubů, kteří jsou jejich garanti za oblast dopravy a společně nalézt vhodný kompromis, který dá vodíku zelenou k masivnějšímu využití.

Na závěr zbývá doplnit, že vlaky na vodíkový pohon budou nasazeny zejména na regionální tratě, které nejsou elektrifikovány. České dráhy budou prvním dopravcem, který bude mít tento druh vlaků ve svém vozovém parku. Pokud půjde vše podle „jízdního řádu“, pak by první jednotky mohly vyjet na koleje už za pět let.