Kolegyně, kolegové, i ode mě dobré odpoledne. Pokusím se k vám hovořit snad rozumně a relativně s chladnou hlavou, byť v té rozbouřené atmosféře to určitě nebude jednoduché v tuto chvíli, a je mi jasné i v té náladě, která zde ve Sněmovně panuje, vás v uvozovkách všech proti jednomu subjektu, proti hnutí ANO nebo proti nám, že to nebudu mít jednoduché. Ale věřím, že mé argumenty a i otázky, které budu klást, pochopíte a možná že se dočkám i vaší odpovědi na tuto moji řeč.

To, co ale chci říct na začátek, co jsem si teď do svého povídání přidal před tu svoji přípravu, je možná symbolická reakce na pana ministra Chvojku. A já to odlehčím, shodou okolností právě o něm a o mě nedávno v Mladé frontě DNES, resp. v regionálním vydání Mladé fronty vyšla zpráva související s plánovanými sněmovními volbami a byli jsme označeni za pravděpodobné lídry, za dva, kteří se jako lídři v té kampani budou chovat. Tak já se na to, pane kolego, velmi těším. A vidíte, jak je to o pocitech a o subjektivním vnímání.

Já tedy budu konkrétní. Vy jste tady konkrétně zmiňoval regionální vydání Mladé fronty v Pardubicích, v Pardubickém kraji, jak je pro vás jasné, komu je nakloněno. A já vám za sebe - vy osobně, prostřednictvím pana předsedajícího, a i mí kolegové víte, že tady ve Sněmovně se věnuji dopravě především a řešení dopravní problematiky, tak já osobně mám úplně jinou zkušenost a mohu ji ilustrovat. Když v Pardubickém kraji dáváme vědět, zveřejňujeme informaci o výstavbě ať obchvatu Chrudimi, dálnice D35 a dalších staveb, tak většina médií normálně reaguje, tu zprávu přijme, nějakým způsobem zpracuje, dá upřesňující dotaz, uvede reakci někoho dalšího. A naopak z mého pohledu objektivně - a vlastně subjektivně, uznávám to - z mého pohledu je nejhorší vztah právě s tou pardubickou Mladou frontou, kde dostat nějakou klasickou dobrou zprávu nebo dobrou informaci do toho vydání je velmi, velmi těžké. A já to chápu. Ti novináři se bojí právě toho, jak vy tady mluvíte a jak mluví ostatní, aby nebyli nařčeni nejenom veřejností, ale i svými profesními kolegy z toho, že hnutí ANO nějakým způsobem nadržují. Takže vidíte, tohle je o subjektivním pocitu nás dvou - poslance, dnes ministra z Pardubického kraje Jana Chvojky, a poslance Martina Kolovratníka také z Pardubického kraje.

A myslím si, že tohle by nemělo být předmětem dnešní debaty. Přeci, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího se vší úctou doporučovat Andreji Babišovi, jestli má ze svěřeneckého fondu vyndat, vypustit nějaké médium, nebo nemá, to je asi to, co se tady snažil možná trochu emotivně vysvětlit kolega Chalupa. To prostě je zřejmě jeho věc a zřejmě ve volbách voliči to budou vědět, jestli ty noviny, média Andrej Babiš nadále vlastní, nebo nevlastní. Tak to je moje rychlá reakce na vaši inspiraci z našeho kraje.

Ale já bych se tu, kolegyně a kolegové, rád zeptal na dvě věci, resp. rád bych položil dvě otázky, a tím budu ilustrovat svoji argumentaci. My tady debatujeme, a je to podstatným obsahem dnešního sezení a hovoru, o uniklých nelegálních odposleších, o něčem, co bylo ukradeno, je nelegální. A já se ptám vás všech a ptám se i předřečníka pana ministra Chvojky, který je právníkem, a podle mého názoru velmi dobrým a zkušeným právníkem, já se vás ptám, jak je možné, že připustíme, že něco nelegálního, ukradeného se stalo předmětem jednání demokratického orgánu, že o tom vůbec mluvíme, že o tom připustíme diskuzi. A vím, že teď řeknete, že odvádím pozornost, že už se o tom hovořilo, ale já to, přátelé, vnímám jako velmi zásadní moment a bojím se ho. A budu to ilustrovat na jiném případu.