Dobrý den, děkuji za slovo. Já ty dvě minuty ani nevyužiju. Ale k těm přilbám povím, že paradoxně nebo překvapivě, ale tady je mé vidění světa odlišné od té stranické příslušnosti a ten můj postoj bude stejný jako pana poslance Munzara, se Zuzanou Ožanovou jsme si to už vysvětlovali.

Je pravda, že ty statistiky jsou neúprosné, že ta čísla nejsou nijak veselá, dobrá nebo příjemná, ale asi tady opravdu platí, aspoň pro mě osobně, právě ta osobní odpovědnost každého z nás. A možná bych to přirovnal třeba k debatě v téhle Sněmovně v tomto období o té přípustnosti alkoholu u vodáků, kde jsme si také říkali - tak přece pokud někdo se něčeho dopouští, má nějaké konání nebo chování, ale ohrožuje pouze sám sebe, tak by ho stát neměl regulovat, vše mu nařizovat a hlídat ho. A možná i z nějakého praktického pohledu na ten běžný život na venkově, na vesnicích, starší paní, teta, babička, která si jede někde 100, 200 metrů do konzumu, do obchodu pro pečivo ráno, abychom ji nutili povinně mít helmu, tak si asi všichni dovedeme představit, že snad takhle lidem do toho života zasahovat nechceme.

A co asi bylo pro mě nejdůležitější v tom rozhodování, v tom pohledu na věc, byl i postoj těch cyklistických asociací, spolku AutoMat a dalších, tedy té cyklistické veřejnosti, která sama prosila, ať tohle do zákona nedáváme, že bychom tu mobilitu, tu cyklistiku lidem spíše znepříjemnili a že bychom je možná i mohli z těch kol vyhnat, což si myslím, že by byla škoda. Takže ať stranický kolega Zuzky Ožanové, tady ten návrh já podporovat nebudu a rozumím kolegům záchranářům, kteří ta zranění vidí, a věřím, že většina Sněmovny tedy zrovna v tomto případě bude proti. Děkuju.