Ne že by neonacisté zcela zmizeli, nepochybujeme, že stále existují a své levicové smýšlení si i nadále pěstují, ale v nenávisti vůči Židům nemají šanci konkurovat importovanému islámu. Evropa přijala na své území miliony lidí z různých islámských zemí, kteří mají bohužel ve velké míře jedno společné, nenávist k Židům a k Izraeli. K nim se s nadšením připojila nová, progresivní levice.

Zatím posledním výronem zmíněné nenávisti je odpor vůči účasti židovské zpěvačky Eden Golani, tedy representantky Státu Izrael, v soutěži Eurovision. Protesty, uspořádané ve švédském Malmö, připomněly počátky těch nejhorších zkušeností, které Židé jako národ v Evropě v minulém století zažili, a které následně vedly k holocaustu. Nenávidět Židy veřejně se už zjevně v Evropě opět smí. My to odsuzujeme!

Trváme na právu Státu Izrael bránit se palestinskými skupinami, potažmo Íránem organizovanému brutálnímu teroru. Na druhé straně, po potření teroristů, je tu samozřejmě složitý úkol nalézt následně model trvale udržitelného a pro všechny strany přijatelného mírového soužití, jehož nutnou podmínkou je uznání práva Státu Izrael na samotnou existenci.

V tuto chvíli každopádně zcela souhlasíme se záměrem Státu Izrael zlikvidovat teroristické hnutí Hamás do posledního vraha. Cítíme s civilisty, nepochybně ve většině bez viny na terorismu Hamásu. Jejich utrpení může skončit okamžitě, bezpodmínečnou kapitulací teroristů.

Světové autority se dopouštějí značného omylu, pokud se domnívají, že k zastavení utrpení civilního obyvatelstva v pásmu Gazy vede nějaká úzkostlivá zdrženlivost ozbrojených složek Státu Izrael. Taková zdrženlivost by v první řadě vedla k přežití Hamásu, a tedy k pokračování onoho utrpení, neboť Hamás je jeho příčinou a netají se tím, že dostane-li příležitost, pokusí se masakr ze 7. října 2023 zopakovat.