V čase předvolebním se skloňují nároky na politické lídry a řadové kandidáty, ale zcela se opomíjí aspekt důležitosti a nároků, kladených na schopnosti sčítacích komisařů. Členy okrskových volebních komisí mají možnost přednostně delegovat politické strany a hnutí, které toho využívají v stále menší míře. Proto většinu volebních komisí naplní obecní a městské úřady z řad dobrovolníků, převážně laiků důchodového věku.

Občas i školený státní úředník má problém vstřebat veškerý legislativní rámec, metodiku a návody (často i protikladné) pro bezchybný chod volební komise, završený bezchybnou a pokud možno i rychlou kvantifikací vůle voličů, neboť dle ústavy je lid zdrojem veškeré státní moci (sic!). Svého času se uvažovalo o tom, že by bylo adekvátní požadovat po členech volebních komisí vysokoškolské vzdělání.

Ve zřejmém nepoměru k tomuto požadavku je ale výše odměny členů okrskových volebních komisí, která se i po poslední valorizaci nedá nezvat jinak než almužnou. Erudované a schopné jedince proto práce ve volebních komisích moc neláká. Musíme si uvědomit, že demokracie coby instituce je drahá a nákladná. A právě volby představují jednu z nejvyšších položek. Proto by se na členech volebních komisí šetřit rozhodně nemělo. Správný a bezchybný výsledek voleb visí na jejich bedrech.