Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak už tady zaznělo, tak ta ratifikace je v běhu, respektive ono by stačilo to projednání na výboru pro evropské záležitosti. Nicméně je nutné si uvědomit, že tímto de facto ratifikujeme nejen to navýšení stropů rozpočtu EU, ale také tu půjčku Next Generation EU ve výši 750 miliard eur, čímž se vytvoří právě prostor pro čerpání té půjčky a pro ty výdaje z toho nástroje na podporu oživení a odolnosti, neboli fondu obnovy, jak se mu říká.

Nevím, jestli to tady, nejsem si jistý, že to tady zaznělo, tak jenom abychom znali ta rozmezí, že to není jakoby nějak zásadní změna, ale umožní to provádění toho fondu obnovy, který zase může o krok posunout evropskou ekonomiku, tudíž i českou, směrem k modernímu a udržitelnému hospodářství. Tak doposud ten strop pro vlastní zdroje činil 1,3 % součtu hrubých národních důchodů všech členských států. A tady na tom místě se sluší podotknout, že víceleté finanční rámce EU byly doposud vždy pod tímto maximálním stropem vlastních zdrojů a byly vždy vyrovnané. Čili je to poprvé, co si EU prostřednictvím Evropské komise půjčuje na kapitálových trzích, aby se lépe mohla vypořádat a překlenout tu krizi, způsobenou pandemií COVID-19.

Ten strop, tak se nyní natrvalo zvyšuje o 0,16 %, tudíž na 1,46 % nově. A dočasně k tomu navíc se ten strop zvyšuje o 0,6 % na 2,06 %, ale maximálně do roku 2058, kdy se počítá, že by nejpozději ta splátka měla být celá splacena. A tento dočasně zvýšený strop tak se to váže pouze na splacení té půjčky, čili nemůže tam třeba bez další ratifikace proběhnout např. k vypůjčení nové půjčky nebo nějaká další navyšování těch příjmů či výdajů evropského rozpočtu. A cílem celého tohoto je, aby se nemusely vlastně navyšovat příspěvky těch čistých plátců do unijního rozpočtu, což dříve nebo později budeme i my, byť jsme doposud čistí příjemci, tak bychom si na to měli dát pozor. A zároveň tedy je cílem, aby se nemusely snižovat výdaje víceletého finančního rámce, to znamená ty stávající fondy, ze kterých čerpáme.

Také se sluší podotknout, že členské státy budou mít úplně stejnou kontrolu nadále, neboť budou nadále schvalovat jednomyslně jak víceleté finanční rámce. A spolu s Evropských parlamentem také každoroční rozpočty EU. Navíc se to spojilo s reformou těch vlastních příjmů a jejich provádění, protože ten dosavadní způsob vybírání prostředků skrze daň z přidané hodnoty byl kritizován dlouhodobě, jako příliš administrativně složitý. Čili cílem toho nového systému je větší transparentnost, zjednodušení a stabilizace finančních prostředků EU, zároveň, řekněme, větší předvídatelnost i těch příspěvků čistých plátců atd.

Také to dává vlastně Evropské komisi, rozpočtu EU větší manévrovací prostor, ale s tím, jak jsem vyjmenoval, že členské státy to stále mohou stejně kontrolovat a ovlivňovat. A smyslem těch nových vlastních příjmů tak má být právě to, aby se jednak tedy pokrývaly oblasti, ve kterých EU už má kompetence, tedy např. cla nebo emisní povolenky, což už EU dávno dělá, už si nevybíráme jako členské státy samostatně cla, respektive my vybíráme, ale je to administrováno centrálně přes EU, protože to je efektivnější. No a kdo se tedy má zdanit, nebo co se má zdanit, to je otázka, o které jsme se tady už bavili na té červencové schůzi sněmovny a několikrát na výboru pro evropské záležitosti. Ta diskuze byla poměrně široká. Ale z našeho pohledu ty zdaňované oblasti smysl dávají, neboť jsou v souladu s těmi obecnými a dlouhodobými politikami EU, ke kterým my jsme se také připojili. Má to být navázáno k naplnění těch společných cílů, např. přípravu na dopady klimatické změny, nebo příprava na další třeba zdravotnické krize atd.

Takže teď k těm konkrétním daním, nebo spíš můžeme říct clům, to mně přijde jako lepší označení. Tak to, co už tam je zahrnuto, co je v poměrně pokročilé fázi rozjednanosti, tak je ta daň z nerecyklovatelných plastových obalů. Tu tedy budou vybírat členské státy podle svého uvážení. My si to můžeme na národní úrovni nastavit podle svých potřeb, jak se usneseme. Cílem je, řekněme, podpora cirkulární ekonomiky a v důsledku tedy snížení množství plastového odpadu. Potom se zvažují další ty vlastní zdroje, na kterých tedy ještě není shoda, respektive není shoda na tom, jaké budou mít parametry atd. Ale opět mně to smysl dává. Například to uhlíkové vyrovnání na hranicích, které bylo poměrně kontroverzní. Ale já si myslím, že to je plně v souladu s tím, co jsme si tady všichni říkali, a třeba na evropském výboru se o tom bavíme často, že pokud má celý svět směřovat ke snižování emisí a CO2, tak nesmíme ty standardy uplatňovat jenom v rámci EU, sami na sebe, ale musíme to reflektovat v diplomacii a v obchodu se třetími zeměmi a s velmocemi, které opravdu mají ty emise vysoké, jak na obyvatele, nebo v absolutních číslech. Takže toto clo by mělo zabránit tomu tzv. úniku uhlíku, čili takovéto, že ty výrobky budou vyráběny v zemích, kde ty standardy jsou nižší, potom budou levnější, budou se dovážet do EU, tím se zanechá další emisní stopa, a pak tady naše evropské, a tudíž i české podniky, nebudou konkurenceschopné, protože ty dovezené výrobky byly vyráběny za nižších standardů, tudíž budou levnější, čili to i zvýší konkurenceschopnost našich firem.

A jak už jsem zmiňoval, tak to pomůže prosazovat klimatické standardy i mimo EU. Já, pokud si dobře pamatuji, tak to bylo minimálně v jednom usnesení výboru pro evropské záležitosti, že EU má klást důraz na vývoz v uvozovkách těch emisních standardů klimatických i mimo Evropu, abychom na to nebyli sami, abychom motivovali i další velmoci a země, aby plnily ty klimatické závazky a stanovovaly si případně ambicióznější cíle. Těmi dalšími zvažovanými daněmi, jako je digitální daň, o které jsme se tady v Česku bavili, sama vláda jí navrhovala na české úrovni, ta diskuze, pokud se nepletu, je teď tak trochu u ledu, protože opět je asi systémovější a snazší a efektivnější to řešit na celoevropské úrovni. Tam se čeká ještě na nějaká doporučení u OECD atd., ale určitě je namístě zase, aby ty obří internetoví giganti platili stejné daně, jako naše firmy. Např. aby Google platil podobné daně jako Seznam, protože momentálně platí, pokud se nemýlím řádově o několik řádů méně, což prostě není fér vůči našim vlastním firmám a zvýhodňuje to ty největší hráče na trhu, což je z dlouhodobého hlediska prostě nepřijatelné.