Mocenské choutky tajných služeb

Tajné služby nemají přímou demokratickou legitimitu, ale moc šmírovat a ovládat. Utajení své činnosti využívají k zakrytí nezákonných kroků a touhy ovlivňovat výkon státní moci bez ohledu na charakter státního režimu, proto musí být pod kontrolou ústavních orgánů státu. Příkladem zneužití tajných a policejních služeb v demokracii pro vlastní politické cíle je činnost americké FBI za jejího dlouholetého ředitel Johna Edgara Hoovera, který stál v čele FBI, včetně jejího předchůdce BOI, od roku 1924 až do své smrti 1972 a sbíral informace na kohokoli, od představitelů vrcholné politiky, včetně prezidentů, až po představitele kultury. Za studené války prodávali nikaragujští protikomunističtí povstalci se souhlasem CIA na americký trh drogy. Příkladem z nedemokratického režimu je podíl sovětské KGB na protigorbačovském puči v roce 1991. Prostě tajné služby tíhnou k zneužívání moci a ovlivňování politiky.

Matěj Stropnický má pravdu

Matěj Stropnický prohlásil: „Tajné služby mají být loajální tomu, kdo je zvolen." (Partie, CNN Prima 8. 8. 2021). Tento jeho výrok je v demokracii pravdivý. Vůli státu nesmí vytvářet tajné služby, ale ti, kteří mají demokratickou legitimitu – prezident, vláda a parlament. V demokracii vládnou volení, ne tajné služby. Na rozdíl od prezidenta, vlády a parlamentu, BIS ani jiné tajné služby nejsou zmíněny v ústavě. Oni nemají vytvářet, co stát chce, co je jeho politickým cílem v určité době. Tajné služby nejsou tvůrci, ale jen složkou výkonné moci, na jejímž vrcholu je prezident a vláda. Ti, kteří kritizují výrok Matěje Stropnického, vlastně říkají, tajné služby nemusí být loajální demokraticky zvoleným orgánům. A komu pak mají být loajální – jiným tajným službám nebo jen sobě?

Slabý premiér a kolaborující Piráti a ODS

Za tajné služby je odpovědný předseda vlády. Prezident republiky Miloš Zeman prohlásil, že mu předseda vlády Andrej Babiš slíbil nápravu, kterou však neprovedl. Babiš se snažil vykroutit, že on nic, on muzikant. O tom, koho BIS odposlouchává, nic neví, nekontroluje ji, a když má někdo výhrady, ať se obrátí na parlamentní komisi pro kontrolu BIS. Je to obdobné jako výrok premiéra ve vztahu ke covidovým zákazům vlády, když řekl, že už do toho nechce zasahovat, že to nechá na expertech. Když se bojí, nemá dělat premiéra. Představme si něco takového u Winstona Churchilla, že by v roce 1941 řekl, že už do války zasahovat nebude, že to nechá na nějakých údajných expertech? To by byla zrada. Stejně tak je zradou demokracie, když premiér a členové vlády jen papouškují tzv. experty nebo se bojí tajných služeb. Experti i tajné služby mohou kašlat na stát a realizovat své vlastní neprůhledné zájmy.

BIS je součástí vládní složky výkonné moci. Z ústavy je vrcholným orgánem vládní složky výkonné moci vláda v čele s předsedou vlády. Vláda a tedy i její premiér nese ústavní odpovědnost za zneužívání moci Bezpečnostní informační službou a za její slídění demokratických institucí. Parlamentní komise pro kontrolu BIS umožňuje účast na kontrole opozici, ale neruší ústavní odpovědnost vlády za činnost BIS i jiných tajných služeb.