Husákova cesta k moci a zrada ideálů

Husákova činnost po druhé světové válce na Slovensku se Čech a Moravy netýkala. Rovněž jeho věznění, kdy projevil statečnost, odmítl přiznat vykonstruovaná obvinění a dostal doživotí. Nevíme, jak by se Petr Fiala v jeho situaci zachoval, nikdy v takové nebyl.

V Čechách a na Moravě se Husák stal známým v roce 1968, kdy byl místopředsedou vlády s pověstí bojovníka proti prezidentu Antonínu Novotnému, jenž se stal ztělesněním všeho špatného. Husák i po okupaci 1968 spojoval svůj osud s Alexandrem Dubčekem slovy na sjezdu slovenských komunistů, že s Dubčekem bude stát nebo odejde. Nesouhlasil se vstupem vojsk, ale přijal jej jako mocenskou realitu.

V dubnu 1969 se stal prvním tajemníkem Komunistické strany Československa a v květnu 1975 prezidentem. Ovšem to již politicky likvidoval Dubčeka i výsledky Pražského jara a okupace se začala zvát bratrskou pomocí. Zapomněl na svá slova o podpoře obrody a stal se symbolem normalizace. Politiky, která byla papežštější než papež a obsahovala mnohé, co ani Sověti nechtěli. Maďarsko či Polsko také prošly násilně potlačeným pokusem o obrodu a patřily do sovětského bloku, přesto nezrušily drobné podnikání ani soukromé rolničení. Tamní komunistické elity neztratily zcela povědomí o národních zájmech.

Fialova cesta k moci a ideový obrat

Petr Fiala ještě jako politolog měl kritický postoj k Evropské unii a migraci. V knize Evropský mezičas (2007 a 2. vydání 2010) kritizoval, že proklamovaná jednota v různosti se v bruselském podání mění na stejnost, že Evropská unie nemůže nahradit národní státy, které jsou základem demokracie v Evropě, a znám je jeho výrok: „Kdekdo se zaklíná Evropou, spoléhá na nějaké bruselské recepty. Znáte nějaký, který opravdu funguje? Já tedy ne. Když se něco nedaří, tak je to proto, že jsme ještě málo evropští. Zajímavé ale je, že to, co funguje na národní úrovni, na úrovni Bruselu selhává.“.