Tajemník rozpustil shromáždění z důvodu, že účastníci směřovali k výzvě k porušování ústavy a zákonů, protože: “jeden z řečníků shromáždění začal opakovaně vyzývat účastníky k porušování ústavy a zákonů, zejména tím, že:

• vyzýval účastníky shromáždění k porušování pandemického zákona, tedy zákona č. 94/2021 Sb. Parlamentu ČR o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů; - vyzýval účastníky shromáždění k občanské neposlušnosti;
• vyzýval účastníky shromáždění, aby odmítali testování na COVID, zejména v zaměstnání;
• vyzýval účastníky shromáždění, aby nenosili roušky, zejména venku, v obchodech a na úřadech“.

Shromažďovací právo je základní lidské právo garantované Listinou základních práv a svobod. Může být omezeno zákonem, ale zákon musí stanovit toto omezení určitě. Pokud zákon o shromažďování umožňuje omezení tohoto práva v případě směřování k výzvě porušovat zákony a ústavu, nemůže být toto zákonné ustanovení rozšiřováno i na výzvu proti podzákonným právním předpisům či dokonce jen usnesením vlády a opatřením ministerstev. Kdyby zákonodárce chtěl chránit i podzákonné právní předpisy nebo jiné akty výkonné moci, mohl tak učinit. Pokud tak v zákoně o shromažďování neučinil, jde o jeho rozhodnutí, že jejich ochrana nemůže být využita proti realizaci shromažďovacího práva.

Žádná výzva k porušení ústavy či zákonů nezazněla na shromáždění, ani se k tomu nesměřovalo. Pokud by se nesměla shromáždění konat v případě odporu proti usnesením vlády nebo opatřením orgánů veřejné moci, nemohla by se konat například proti územním plánům, což jsou opatření obecné povahy obcí, proti zásadám územního rozvoje, což jsou opatření kraje nebo politice územního rozvoje, což je usnesení vlády. Není žádný důvod, proč by se nemohlo konat shromáždění i po schválení těchto dokumentů. V demokratickém státě se může konat shromáždění proti usnesení vlády například rozhodující o vyslání vojsk do zahraničí atd. Shromáždění brojící proti usnesení vlády či opatřením správních úřadu nejsou právním řádem zakázána. Pakliže úřad rozpustil shromáždění z důvodu ochrany usnesení vlády stanovící povinnost nošení roušek, která však není stanovena přímo zákonem, rozpustil shromáždění nezákonně.

Údajná výzva k porušování pandemického zákona

V projevu nepadla výzva k porušování pandemického zákona. Byl jen označen jako protiústavní, zhovadilost a prostředek k prosazení poslušnosti, prosazení kontrolované totalitní společnosti a ty, kteří společnost odmítnou, má ekonomicky zruinovat. To jsou hodnotící tvrzení, která jsou v demokratické svobodné společnosti dovolena vůči každému právnímu předpisu i jinému mocenskému aktu. To, že je pandemický zákon protiústavní si myslí i skupina senátorů, která 24. 3. 2021 podala návrh na jeho zrušení Ústavním soudem. To, že lze zákony hodnotit i odsudkem, prokázal ústavní soudce Vojtěch Šimíček, který jako soudce Nejvyššího správního soudu ohodnotil část volebního zákona pro volby prezidenta slovy: „Pokud je nějaké zákonné ustanovení hloupé, ještě neznamená, že je protiústavní.“.

Výzva k občanské neposlušnosti

neposlušnost je v demokratickém státě přípustnou reakcí společnosti vůči držitelům moci. Velké akce občanské neposlušnosti neměly žádný násilný obsah, jako když Mahátma Gándhí šel roku 1930 v rámci solného pochodu k moři, aby si odpařil hrnek mořské vody a získal sůl. Rovněž čin černošské ženy Rosy Parksové v roce 1955, která si sedla v autobuse, byť místo bylo pro bílé, je vzorem nenásilné občanské aktivity. Projevem občanské neposlušnosti v době komunismu bylo položení květin na hrob Jana Palacha či na místo jeho sebeupálení. Násilí se v těchto případech dopouštěly jen represivní mocenské orgány

Dnes jsou tyto příklady občanské neposlušnosti vydávány za světlé historické chvíle 20. století a jako příklad pro uvědomění si svých práv bez ohledu na nenávist držitelů moci. Je zcela normální vyjádřit i občanskou neposlušnost formou bojkotu, kdy Irové v 19. st. bojkotovali výrobky a zájmy Charlese Boycotta, černoši v USA bojkotovali dopravní společnosti dělící místa podle barvy pleti a u nás byly výzvy k bojkotu zboží vyráběného Agrofertem.

Po výzvě k občanské neposlušnosti řečník uvedl, aby se vyvíjel tlak na místní samosprávy kvůli otevření škol. Takový projev občanské neposlušnosti je v pořádku, lze jej realizovat mnoha nenásilnými způsoby – např. přítomnosti na jednání zastupitelstva s možností vyjádřit tento požadavek, organizací petice vůči starostovi, radě či zastupitelstvu obce, odmítnutím účasti na akcích obce (pasivní rezistence), osobními dopisy voličů členům zastupitelstva, organizováním shromáždění v rámci výkonu shromažďovacího práva před radnicí, podnikatelé-rodiče mohou odmítnout v rámci bojkotu uzavřít různé smluvní vztahy s obcí atd. Nikde v projevu není výzva k násilné občanské neposlušnosti. Prostá výzva k občanské neposlušnosti není důvod k rozpuštění shromáždění.

Testování na covid

V době konání demonstrace 14. 3. 2021 upravovalo testování na covid opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. 3. 2021. Toto opatření bylo v rozporu se zákonem, což konstatoval rozsudkem Nejvyšší správní soud 14. 4. 2021. Jako nelze trestat na porušení protiprávního opatření obecné povahy, nelze kvůli němu omezovat ani svobodu shromažďovací. Zákonnost je základním ústavním požadavkem činnosti veřejné správy. Přitom požadavek zákonnosti je objektivní a nezávisí na tom, zda úředník subjektivně ví o nezákonnosti svého jednání.