Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, právě zahajujeme jednání o novele, pro kterou se vžilo jednoduché a výstižné pojmenování lex Ukrajina. To samo o sobě říká, že jde o úpravu vynucenou situací. Asi všichni členové této vážené Sněmovny, kteří mají delší zkušenosti s legislativní prací, dobře vědí, že v případě okolnostmi předurčených zákonů to mnohdy bývají normy uspěchané a nepříliš dobře připravené. Jsem však přesvědčená, že v tomto případě je tomu rozhodně jinak. Každý si jistě vzpomíná na v podstatě nedávné dlouhé debaty kolem prodlužování nouzového stavu. Nyní určitě stojí za připomenutí, že právě ten čas, který jsme prodloužením nouzového stavu získali, byl potřebný mimo jiné k přípravě této novely, byl potřebný k přípravě lex Ukrajina.

O technických detailech zákona zde zcela jistě proběhne diskuse. Já bych se proto omezila na několik bodů, které považuji za klíčové. Skutečně důležitý je podle mého celkový dopad návrhu na situaci v zemi. Mám samozřejmě na mysli, že pokud věc dostatečně rychle projednáme, pak již kvůli současné uprchlické krizi nebude potřebné prodlužovat právě onen nouzový stav, na který je tato Sněmovna již poněkud - dovolte mi říci - alergická, přičemž podstatnější než nechuť poslankyň a poslanců Sněmovny je fakt, že i když se poslední měsíce nouzového stavu dotýkají života občanů velmi málo, tak značnou alergii k němu cítí už celá společnost.

A ještě jednou chci zdůraznit, že v oněch posledních měsících se skutečnost, že stále žijeme v prostředí vyhlášeného nouzového stavu, projevuje v životě občanů naprosto nepoměrně méně než tomu bylo v době pandemie. Nicméně veřejnost od nás, koaličních i opozičních politiků, očekává, že si co nejdříve poradíme se situací elegantně a s použitím jemnějších postupů než je nouzový stav, koncipovaný - jak asi všichni víme - pro zvládání hodně odlišných situací.

Jezdím poměrně často po naší zemi a hovořím s mnoha lidmi, tak vás mohu ujistit o jednom. Řešení neočekávají jen voliči STAN, Pirátů či dalších koaličních stran, ale i příznivci opozice. Myslím, že se tedy všichni shodneme na jednom. Pokud máme možnost ošetřit legislativně situaci kolem uprchlické vlny bez tak masivního nástroje, jakým je nouzový stav, nezpochybnitelné je, máme povinnost to udělat. A máme povinnost to udělat rychle. Čili pro mne je nejpodstatnější, že v tomto návrhu jsou zahrnuta taková ustanovení, která nám umožní obejít se propříště v souvislosti s uprchlickou vlnou, vyvolanou ruskou agresí, bez nouzového stavu.

V předložené novele vidím dva jasné úmysly vlády. První je, že na základě této legislativy bude možné pokračovat v rychlé pomoci lidem, kteří utíkají před válkou a zkázou, kteří utíkají z oblastí, ve kterých jim hrozí smrt. Druhý pak je, že jsou zde vytvořeny podmínky, aby tuto pomoc bylo možné lépe a efektivně kontrolovat z hlediska oprávněnosti, z hlediska případného jejího zneužívání, aby stát mohl získávat lépe přehled o vývoji situace.

Když na konci února a v březnu uprchlická vlna vypukla, bylo nutné reagovat skutečně okamžitě. Nyní již máme se situací daleko více zkušeností a tyto zkušenosti jsou právě včleněny do návrhu, který máme nyní před sebou. Chci zdůraznit, že jsou tam včleněny s veškerými ohledy na humanitu a důstojnost uprchlíků, ale zároveň jsou tam včleněny s vědomím potřeby zajistit skutečně efektivní využívání veřejných zdrojů.

Jsem moc ráda, že zaznělo z úst pana předsedy Okamury, že podpoří tuto novelu zákona a pevně věřím, že projednávání této novely nesklouzne do politikaření a do nějaké honby za politickými body. Tato diskuse by měla být o tom, jak dobře organizovat pomoc lidem na útěku. Neměla by být o tom, co si kdo z nás myslí o ukrajinských dějinách nebo o právech Ruské federace.

Máme v zemi více než 300 tisíc uprchlíků. Naše dnešní práce je posoudit zákon, který umožní organizovat pro ně pomoc a tuto pomoc také efektivně kontrolovat z hlediska její efektivity a oprávněnosti v konkrétních situacích a případech. Pevně věřím, že toto všichni pochopíme a že tento zákon, tato novela, bude schválena.

Děkuji.