Vážené kolegyně, vážení kolegové, je třeba si říct, co je ve skutečnost programem této mimořádné schůze. Bez ohledu na detaily platí, že je to jeden z nevyřešených problémů minulé vlády. Na straně druhé je potřeba říct, že minulá vláda měla v otázce dohody s Polskem skutečně složitou pozici, protože polská strana v této věci ukázala jen málo ochoty k věcnému jednání. Určitě podstatně méně, než by se to na přátelského souseda slušelo. 

To již ale není tak podstatné. Důležité je, že nyní máme na stole smlouvu, která vzbuzuje u někoho vášně, u někoho nespokojenost, a další ji berou jako realistický výsledek situace. Řekněme si na rovinu, že žádná smlouva v podobné situaci nebude vzbuzovat spontánní nadšení. Konec konců jistě by se našlo na naší straně mnoho lidí, pro které by jediným uspokojivým výsledkem bylo okamžité zastavení těžby povrchového dolu a činnosti elektrárny.

Další by si představovali nepoměrně tvrdší smluvní podmínky. Ale měli bychom si čestně říci, že je u nás také dost těch, kteří naopak říkají, že nemáme žádné právo chtít od Polska omezování činnosti, která se odehrává na jeho území. A že se to někdy v budoucnu může obrátit proti nám, i to je relevantní názor a je třeba ho brát v potaz. Postojů k otázce dolu Turów je prostě mnoho, a existuje řešení, resp. neexistuje řešení, které uspokojí všechny. Dokonce asi ani řešení, které by uspokojilo nějakou výraznou většinu. Nechci hodnotit, zda jsou podmínky smlouvy výborné, dobré, nebo naopak špatné. K tomu jsme zde slyšeli již řadu řečníků.

Chci se zmínit o dvou aspektech, které by neměly zapadnout. Za prvé nemám nejmenší důvod nevěřit tomu, co o vývoji jednání říká hejtman Libereckého kraje Martin Půta. Nemám pochybnost, že smlouva byla připravena již před loňskými parlamentními volbami, ale tehdejší vláda ji těsně před hlasováním nechtěla řešit. A tak ji nechala v šuplíku jako takovou dopisovou bombu vládě nynější. Stejně tak nemám důvod, proč bych Martinovi Půtovi nevěřila, že pokud by předchozí vláda měla větší ochotu věc dotáhnout do konce, bylo tehdy možné dojednat lepší podmínky.

Druhý aspekt, který by neměl zapadnout, jsou širší diplomatické souvislosti urovnání sporu s Polskem. Těch je hned několik. Asi nejvýraznější je, že v současnosti existuje nějaká mezinárodní situace, a všichni víme, že není vůbec dobrá. Eskalace ukrajinské krize a okupace části ukrajinského území Ruskou federací stále hrozí tím, že přeroste ve válečný konflikt, který se bude bezprostředně dotýkat i nás a Polska, a je určitě lepší jít do této doby s čistým stolem.

Stejně tak bychom neměli zapomenout ani na skutečnost, že příští měsíce budou velmi klíčové ve věci nastavení budoucí energetické politiky Evropské unie. Máme v této věci sv podstatné zájmy a potřebujeme podporu, nikoli konflikty se sousedy.

Podobně během našeho předsednictví přijdou rozhodnut i v řadě dalších otázek, které souvisejí se společným trhem a dalšími aspekty života Evropské unie. Být lídry těchto jednání a organizátory rozhodovacích procesů, a zároveň vést se sousedem, Polskem, dílčí válku, by nebylo vůbec dobré.

Zmíním ještě jeden aspekt smlouvy o dole Turów. Jde o otázku kontroly. Česká strana si vymohla rozsáhlé možnosti přístupu k datům o těžbě a o dopadech dolu na okolí.