O tomto víkendu jedná v Brně řádný XI. sjezd komunistické strany. Ten se měl původně konat již na jaře 2020, byl však opakovaně, především z důvodů souvisejících s koronavirovou pandemií COVID-19, odkládán. Řádný sjezd se tak koná půl roku po tom mimořádném, který se v Praze uskutečnil na podzim minulého roku, bezprostředně po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Ty tehdy pro naši stranu skončily historickým neúspěchem, když ztratila více než polovinu voličů, a dostala tak pouze 193 817 hlasů. S 3,6 procenty hlasů se tehdy KSČM poprvé dostala mimo český parlament. Tento fakt nyní zásadně ovlivňuje práci komunistů i jejich postavení ve společnosti.

Přes všechny problémy, kterým nyní v této nové situaci KSČM čelí, jsem přesvědčen, že komunistická politika má v naší zemi perspektivu. Nic pro to není větším důkazem než probíhající kapitalistická krize. Ta dopadá každým dnem více a více na naprostou většinu obyvatel naší země. Drastické zdražování potravin, energií a pohonných hmot zasahuje životy nás všech. Důstojné bydlení se stalo luxusem.

Inflace se poprvé za více než dvě desítky let dostala do dvouciferných čísel, a reálné mzdy tak klesají. Lidé se dostávají do dluhových pastí a následných exekucí, skokově narůstá chudoba. Je navíc možné počítat s útoky na veřejné zdravotnictví a školství stejně jako se snahou o destrukci sociálního systému. Bude přitom stále zřejmější, že skutečné řešení stávající krize se nachází mimo kapitalismus. Kdo jiný než komunisté může pozvednout zápas za socialistické východisko z prohlubující se mizérie?