Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo Dufku, paní předsedkyně má vždycky pravdu.

Dámy a pánové, mně je opravdu líto, že se dnes musím zabývat tím pozměňovacím návrhem, za mě totálním přílepkem, který k tomuto zákonu nepatří, a já opravdu upřímně lituji pana ministra Vlčka, že zákon, který si myslím, že je i důležitý, je pozdržován díky tomu, že jeho kolega z vlády tam dal přílepek, který tam nepatří a se kterým zásadně věcně nesouhlasíme.

Vlastně dnes už to jsou dva pozměňovací návrhy, které jsou v systému. První zadal pan ministr Jurečka, který posunul účinnost zákona o práva na digitální službu o další dva roky a tuším, že i pan poslanec Bartoš zadal podobný návrh, který posouvá tu účinnost o jeden rok, ale jistě nám ho asi odůvodní on nebo v zastoupení pan předseda Michálek. Já se však budu věnovat tomu, který tam je déle, na který jsme narazili, a to je ten ministerský.

Tento krok je v přímém rozporu s veřejným ujištěním vlády i digitální a informační agentury, že odklad nebude nutný. Přitom, jak dokládají i podkladové materiály, máme k dispozici robustní technologický základ, strategické plány a metodiky, které byly vytvořeny již před více než deseti lety. Od vlády jsme slyšeli sliby, že digitalizace je prioritou. Premiér sám na tiskové konferenci tvrdil, že jsme v digitalizaci dále než Německo. Jak si tedy vysvětluje tento návrh? Je snad Česká republika, která údajně předbíhá Německo, tak technologicky nepřipravená, že si nemůže dovolit zavést zákon, který občanům garantuje základní digitální práva? Tyto sliby se nyní jeví jako prázdná hesla.

Podívejme se na realitu. Návrh argumentuje nepřiměřenou zátěží pro orgány veřejné moci, ale tento argument je zavádějící. Jak ukazují dosavadní legislativa a analýzy odborníků, existuje řada nástrojů, jako je například propojený datový fond, Portál veřejné správy nebo datové schránky, které mohly a měly být už dávno připraveny na plnou digitalizaci. Problém tedy není technologický, problém je manažerský a politický.