Ani Severní Korea, ani Zimbabwe, Venezuela a koneckonců ani čím dál víc z podstaty žijící ekonomika Evropské unie nejsou zjevně dostatečným argumentem a problémy, které způsobují regulace a přerozdělování, jsou „řešeny“ ještě větší regulací a ještě vyšším zdaněním. Vše zcela v duchu hesla: „Tentokrát už to ale určitě vyjde!“.

Nevyjde. Ono to totiž systémově nejde. Soukromník, ať už malý živnostník, nebo nadnárodní gigant, má totiž velmi účinnou zpětnou vazbu. Když učiní nesprávné rozhodnutí – prodělá. A vydělají jiní, kteří udělali správné rozhodnutí. Nokia by mohla vyprávět, stejně jako ti, kteří si po jejím pádu rádi rozdělili její podíl na trhu.

Když však učiní špatné rozhodnutí stát, co se stane? Zvýší daně nebo zhorší svoje služby. Ony ty služby stejně většinou nejdou změřit, protože většina z nich není vystavena tlaku konkurence. Třeba takové úřady práce. Nebo katastr nemovitostí. Nebo soudy. Nebo ministerstva. Pracují efektivně? Kvalitně? Rychle? Levně? Bez korupce? Tušíme, že nikoliv a hledáme, koho v příštích volbách zvolit, aby se situace zlepšila.

Marně. Chybí prostě ta zpětná vazba spočívající v tom, že čím lepší jsou moje služby či zboží, tím víc vydělám. Když budete úřad vydávající občanské či řidičské průkazy, bude vás zajímat pouze to, jak velký bude stanoven poplatek, který musí občan zaplatit, resp. kolik si vyhádáte z rozpočtu, že „nezbytně“ potřebujete na jeho výrobu a agendu s nimi spojenou.

I když – jedno řešení tu je. Volit ty, kteří chtějí agendu státu omezit. Rušit zbytečné orgány. Propouštět zbytečné úředníky. Zrušit nesmyslné dotace. Zrušit nesmyslné regulace, hlášení, administrativu a další povinnosti. Nechat lidem jejich peníze a odpovědnost. Protože není nic horšího než bezmocnost, když o nás a za naše peníze rozhodují jiní.

Roman Kříž,
člen Republikového výboru Svobodných