Národní plán obnovy, jenž se bude dopoledne krátce projednávat na půdě Sněmovny, má obnovit naši zemi a posunout ji dál. Místo toho ji však ukládá do nálevu a konzervuje.

Zde jsou mé hlavní důvody, proč se domnívám, že je Plán neefektivní a jeho jednotlivé kapitoly diskutabilní.

Od září 2020 cirkuluje řada návrhů, v prvních verzích se dokonce ani neuváděly částky a popisy jednotlivých oblastí byly úsporné a často dost obecné. Podotýkám, že jde o cca 170 miliard Kč. 70 % těchto prostředků musí být vyčerpáno do konce roku 2022, zbylých 30 % do roku 2023. Proplácení bude probíhat do roku 2026.

Návrh Národního plánu obnovy, který je pod kuratelou ministra Havlíčka, obsahuje řadu nic neříkajících výroků. Nemám teď na mysli jen alibisticky zařazenou kategorii „Překážky a rizika“, která se objevuje ve všech komponentách. Působí to, jako by si vláda myla ruce, když píše u téměř každého cíle, že rizikem je například „Nedostatečná implementace recyklačních závazků vyplývajících z nově přijaté legislativy.“ (Komponenta 2. 7. Cirkulární ekonomika) Kde se však mohou občané dočíst, jak a nejlíp i konkrétně chce tyto překážky vláda překonávat?

Jak je možné, že jsou finanční rámce jednotlivých oblastí Plánu odbyté?

Bohužel z Plánu není jasné, jakou metodikou dospěla vláda ke konkrétním číslům. K žádné z těchto jednotlivých komponent nemáme podrobnější čísla, tabulky ani predikce. Je třeba rozklíčovat jednotlivé položky, a to nejen pro daňové poplatníky, ale především pro Evropskou komisi, která bude Plán schvalovat.

Vládě se rovněž podařilo proti sobě spojit i takové rivaly, jako jsou odbory a zaměstnavatelé. Shodují se, že chybí jasný plán implementace jednotlivých řešení, odbory navrhují centrální orgán pro řízení tohoto plánu, zaměstnavatelé chtějí, aby měli podnikatelé jasnou představu, kdy a za jakých okolností čerpat prostředky. Prezident Hospodářské Komory Vladimír Dlouhý říká jasně, cituji: „Uvítali bychom intenzivnější spolupráci MPO se zástupci podnikatelů při finalizaci Národního plánu obnovy.“ Předseda největší odborové centrály v zemi, Josef Středula, podotýká: „Neujasnili jsme si, co chceme. Nevíme, kam směřujeme.“

Aliance pro energetickou soběstačnost uvádí k jednání na MPO ze dne 20. ledna 2021: nepřineslo reálné výsledky. Analytik Martin Madej z Aliance se jednání na Ministerstvu průmyslu a obchodu zúčastnil a dle jeho slov nebylo Ministerstvo schopno odpovědět, podle „jakých kritérií byly investice a projekty vybírány“.

Co se týče diskuse nad tímto plánem, i zde Česká republika výrazně pokulhává za svými sousedy. Na Slovensku ministři s občany reálně debatují, dokonce se pořádají on-line akce „Diskutujme s ministry o Plánu obnovy“. K otázkám jednotlivých oblastí Plánu mají vlastní webové stránky pro všechny zájemce o bližší informace: https://www.planobnovy.sk/

A teď k samotnému Plánu obnovy

Plán Evropské komise počítá se dvěma vlajkovými loděmi, které budou plout rozbouřenými vodami post-covidové Evropy.

Digitalizace a Zelená tranzice (přechod od uhlíkové ekonomiky k bezuhlíkové). Komise sice stanovuje minimální procenta pro tyto priority, zároveň ale říká, že mají být obsaženy v určité míře ve všech oblastech plánů obnovy bez ohledu na to, čeho se dotýkají.

Chybí nám entuziasmus do těchto změn. Zvláště těch tzv. „zelených“, ekologických a environmentálně šetrných. Místo toho slýcháváme od představitelů MPO (náměstkyně Jirotková), že „zelená transformace bude bolestivá“. Je nad slunce jasné, že to bude složité, a s takovým nicneříkajícím Plánem obnovy dvojnásob.

Abych ovšem nebyla pouze kritická, je pravdou, že například komponenta 2.4. Rozvoj čisté mobility přece jenom obsahuje, na rozdíl od jiných komponent, poměrně konkrétní cíle a závazky. Otázkou je, proč i autoři ostatních oblastí nebyli s námi sdílnější.

Nemohu zde rozebrat veškeré komponenty do detailů, protože bych musela opravovat, doplňovat či zcela rozporovat téměř každou větu v nich obsaženou. Přesto zde vypíchnu několik problémů, které se objevily.

Recyklace

V komponentně 2. 6. se píše: „Předmětná závlahová zařízení nejsou jednorázového charakteru, avšak s víceletým užíváním. Po skončení životnosti technologií jsou recyklovány dle příslušných předpisů.“ Nic se však nedovídáme o tom, jakým způsobem je chcete recyklovat a především, kolik to bude stát.

Komponenta 2. 7. se píše: „Bude minimalizován vznik odpadů, zdroje budou využívány efektivně a produkty po dosažení konce své životnosti, se opětovně použijí k výrobě dalších výrobků.“

Hovoří se však o recyklacích dost obecně. Cirkulárně se neopakuje jenom pojem „cirkulární ekonomika“, ale jen ve dvou oblastech chceme více recyklovat: komunální odpady a vodu. Jak jsme na tom ale s recyklacemi dalších materiálů? Čeká nás jich celá řada: stavebního materiálu, fotovoltaických panelů. Měli bychom se nad tím specifičtěji zamyslet.

Doprava

Snad mne někdo neobviní z vodíkové obsese, ale to je stěžejní prvek ekologicky citlivé budoucnosti. V komponentě 2. 4. Čistá mobilita se však s vodíkem počítá jen okrajově. Dominantními zdroji zůstávají elektromobily a CNG.

Pragmaticky má ale ještě vyšší hodnotu - Evropská Komise sama nahlíží na vodíkový pohon jako na potenciální řešení energetických krizí, které nás jednoduše v příštích letech čekají. Vodík je integrální součástí Evropského zeleného údělu. Připomenu, že EU podpořila projekty na vodíkový pohon, spolufinancované i soukromým sektorem: za zmínku stojí projekt Německa, Norska a Velké Británie ve spolupráci se společností Shell. Na Slovensku uspořádal ministr hospodářství Sulík konferenci o přechodu na vodík.

V dopravě jsme se evidentně rozhodli pořádně nevyužít ani strategickou výhodu naší země pro období zelené tranzice: a to hustou železniční síť. Cituji článek webu Zdopravy.cz týkající se okřesaného rozpočtu na nové vlaky: „Museli jsme udělat výrazné škrty v některých oblastech, mezi které patří také doprava, přičemž došlo i k vyřazení kolejových vozidel,“ uvedl Adam Pápai z ministerstva průmyslu a obchodu. Článek je z 14. března a komponentu 2. 4. Čistá mobilita máme k datu 5. 1. 2021. Jak to tedy je? Podotýkám zajímavost: v září 2020 na konferenci v Pardubicích sliboval ministr Havlíček 40 miliard na vlaky, ke konci února 2021 už jenom 36 miliard. Další nelogičností je, že se řeší 5G pokrytí na vlakových koridorech, ne přímo ve vagonech. Vinou zastaralých vlakových souprav neprostoupí signál konstrukcí vagónů a pokoveným bezpečnostním sklům, a tak bude tato snaha zcela zbytečná. Nejhorší na tom ovšem je, že z plánovaného pokrytí zcela vypadl venkov. Přitom tam je zavedení 5G sítí klíčové! Copak si lidé na venkově nezaslouží také stabilní a dostupný internet?

Zatímco v Německu mají vlaky na vodíkové pohony a v Polsku hodlají využít evropské peníze z Fondu resilience na vlakové soupravy, my se staneme železničním skanzenem Evropy. Za situace, kdy máme dostat 170 miliard korun. Vhodné by rozhodně bylo do Národního plánu obnovy zakomponovat i cyklostezky. Cykloturistika je zdravá, ekologická a důležitá, bohužel se na ni v Plánu nikterak nemyslí. Doufám, že bude nakonec část financí uvolněna i na výstavbu stezek pro cyklisty, což naší planetě pomůže mnohem více než automobily na CNG, které už jsou stejně na ústupu. Za což můžeme být skutečně rádi, neboť CNG rozhodně nepatří mezi obnovitelné zdroje energie a šlo by tak opět o krok zpět!

Nová Zelená úsporám

Upřímně se obávám propouštění zaměstnanců krajských úřadů, kteří mají na starosti agendu Zelená úsporám. Jsem toho názoru, že by celý program měl zůstat na organizaci krajům, jelikož to je již fungující a osvědčený systém.

K otázce zdraví. V komponentě číslo 6.2. Prevence onkologických onemocnění se vzhledem k vlajkovým prioritám Evropské komise (digitalizace a zelená tranzice) píše, cituji přímo z dokumentu: „Další aktivity přímo zaměřené na Zelenou a Digitalizační agendu nejsou, nicméně u části zaměřené na investiční rozvoj (výstavba) bude zaručeno, že splňuje vysoký energetický standard.“ Pod takovou větu se sice podepíše každý, ale problém je skrytý v detailech.

Opět podotknu, že priority digitalizace a zelené tranzice mají prostupovat všemi pilíři Plánu obnovy.

Toto a mnohé další jsou důvody, proč se obávám, že špatně zvládnutý Plán obnovy nám nic neobnoví, nic nezreformuje a tuto jedinečnou šanci opět promarníme. Mnoho času na zásadní změnu návrhu nám nezbývá. Koneckonců, vláda opozici ani strategickým partnerům dlouhodobě v této oblasti nenaslouchá.

Chci, aby bylo jasně řečeno, že se tady chystá blamáž desetiletí.