Od počátku adventu mám čím dál silnější pocit, že se ve veřejnoprávním rozhlasu a televizi odehrává Měsíc česko-vatikánské lásky. Od samého rána do pozdní noci slyšíte koledy, vánoční písně, oratoria, adventní koncerty, v pořadech o lidovém umění stavíte Betlémy, pečete vánoční cukroví, připravujete vánoční rybu na tisíc způsobů, vybíráte vánoční stromeček, dostáváte desítky rad, jak se o něj starat. Soutěžně i nesoutěžně se neustále omílají zážitky z nejkrásnějších Vánoc, z nejúžasnějších dárků. Kam se hrabe někdejší měsíc přátelství!

Tehdy jste se mohli záplavě tendenční hudby vyhnout. Zaprvé neběžela pořád, zadruhé se dala vypnout. Dnes tu možnost nemáte. Jedině že byste přestali nakupovat a vycházet z domu. Protože v nákupních centrech a obchodech slyšíte tytéž písně v nekonečných smyčkách. Aby toho nebylo málo, téměř na každém náměstí je nějaký vánoční strom a zase zní tatáž hudba.

Často slýcháváme slova o pluralitní tolerantní společnosti. Tváří v tvář vánoční propagandě však začínám mít pocit, že hovory o pluralitních společenských vztazích nejsou nic jiného než předzvěst silvestrovského žertování.

Po zkušenostech s adventním běsněním totiž nemohu brát vážně jakékoli historky o kulturní či náboženské pluralitě a toleranci. Jakoby si odpovědní funkcionáři a redaktoři veřejnoprávního rozhlasu a televize vůbec neuvědomovali, že v naší společnosti žijí příslušníci i jiných etnik a národností a mnoho dalších věřících jiných, než křesťanských náboženství. Nehledě na obrovské množství ateistů, kteří snad také mají právo na svobodu svého názoru.

Je neuvěřitelné, jak toto očividné popírání existence odlišných názorových skupin nechává v naprostém klidu jak radu televizní, tak i radu rozhlasovou. Většina diváků nebo posluchačů dávno přestala věřit na objektivitu těchto rad a už hodně dlouho je veřejnost nepovažuje za své mluvčí a zastánce svých názorů. Nelze se příliš divit.

Tentokrát si ale myslím, že míra tolerance z pohledu veřejnosti byla hodně překročena. Ani při velkém smyslu pro humor prostě nelze hodnotit vysílání letošního adventu za vyvážené. Nejenom já sám, ale i mnoho dalších občanů je zvědavých, zda i tentokrát budou rady trestat nevyváženou skladbu programů. Nebo se tyto požadavky vztahují jen na politické zpravodajství? Tam začíná a končí podle ctěných pánů a paní radních vyváženost?

Jakých měsíců přátelství nebo lásky se ještě můžeme v našich veřejnoprávních médiích dočkat?