Fialova vláda učinila nejhorší rezultát za dobu své existence. Kam se hrabou zvyšování daní, okrádání lidí obří inflací, věčné lhaní o Green Dealu či migračním paktu, premiérské kampeličky, dozimetři či ministerské mejdany v den vraždění nebohých studentů. Česká republika se mohla vyhrabat z husté smrduté bryndy, kterou její kabinet jen za necelé tři roky stačil uvařit. Danuše Nerudová byla poslední skutečnou nadějí. Ta nyní zhasla. Bůh ochraňuj tuto zemi.

Nicméně není všem dnům konec. Danuše je tady stále s námi a nabízí své neomezené služby. Zn.: „práce“ všeho druhu. Připomínám, že nedávno časopisu Respekt řekla, že by přijala pověření sestavit vládu, kdyby ji o to někdo požádal. Deus ex machina v sukních. Můžeme jen doufat.

Tak třeba situaci s katastrofálními důsledky s imigrací kulturně a společensky nepřizpůsobivých jedinců by vyřešila v okamžiku. Recept již prozradila v Bruselu při debatě lídrů kandidátek do Evropského parlamentu. „Populistické strany akorát straší, žádní migranti tady nejsou,“ pronesla. Problém vyřešen a basta fidli. Na nedostatek odborníků v různých profesích má také jednoduchý recept. Stačilo by založit vládní agenturu pro rychlostudium, protože zkušenosti z vlastní univerzitní praxe jsou ty nejcennější. Teď jen stanovit taxy. Výuční list elektrikáře a instalatéra dáme za deset tisíc eur, titul stavebního inženýra za dvacet, jaderným fyzikem se můžete stát za třicet tisíc eur. Tento princip přitom pomůže i se zalepením děr ve státním rozpočtu.

Nesmíme ale zapomínat, že Danuše Nerudová je především žena. Pokud nedostává, po čem touží, vždy tuto „přednost“ zmíní. Tak jako vyplakávala po zprávě, že do Evropské komise míří Josef Síkela. Tím ale příslušnice něžného pohlaví nijak nehaním. Naopak. Mám ve svém okolí spoustu žen, které Danuši Nerudovou „nemusejí“ právě z důvodu její rétoriky. Samy totiž nepotřebují „pozitivní diskriminaci“ ke své emancipaci, k prosazení se ve společnosti či v rodině. Jsou to osobnosti. Ale odmítám používat klíč k obsazení nejen takto důležitých postů na základě genderových, a nikoli odborných předpokladů. Když to shrnu, i kdyby Danuše Nerudová byla mužem, eurokomisařem by se nemohla stát. Jednoduše, nemá na to.

Nezbývá než jí popřát úspěchy v roli europoslankyně, a také nově jako pedagožky, tentokrát na lesnické a dřevařské fakultě. Dokonce se domnívám, že by mohla pana premiéra přesvědčit, aby se místo Aleše Svobody stala první českou kosmonautkou v rámci více než miliardového vládního úletu v podobě projektu „Česká cesta do vesmíru“. Divím se, že jako ambiciózní žena nemá zájem. Šance by byla.