Nesouhlasím s ním, ale pokud žijeme v demokratické společnosti, nemáme právo mu jeho názor upírat. Nebudu s ním proto ani polemizovat. Jenom několik momentů mě na článečku zarazilo.

Zdá se, že osoba skrývající se pod pseudonymem „Fondovník“ jistě svou pracovní či podnikatelskou aktivitu nevykonává bezplatně. Je tedy „profesionál“ a máme právo od něj čekat profesionální výkon, což dotyčný článek určitě není.

Víc mě ale zarazila jiná věc. Do daňových nebo jiných rájů se v posledních letech přestěhovala nebo uprchla celá řada osob. Nikdy jsem ale neslyšel, že by aktivista „Fondovník“ kupříkladu navrhoval zbavení českého občanství Koženého, Krejčíře nebo kohokoli dalšího. Doufám, že anonymní pisatel „Fondovník“ bude se mnou souhlasit alespoň v tom, že tito pánové reprezentují Českou republiku v zahraničí o něco hůře než Markéta Vondroušová.

Nikdy jsem nečetl o tom, že by jakýsi „Fondovník“ navrhoval omezení možnosti zahraničních firem působících v České republice vyvážet zisk ke zdanění do zahraničí.

Proč tedy má být trestaná pouze Markéta Vondroušová? V minulé éře býval tenis označován jako buržoazní sport. Nemůže v tom být podstata „Fondovníkova“ aktivistického názoru? Patrně ne. Přes toto tehdy nelichotivé přízvisko tehdejší stát rozvoj tenisu podporoval. Především vytvářením podmínek pro mládež. Vyrostla tehdy řada vynikajících tenistů. Javorský, Kodeš, Holeček, Pála, Lendl (ano, i on se stal světovou jedničkou díky tuzemským podmínkám). Řada vynikajících tenistek – Sukové (matka i dcera), Mandlíková, Novotná, Navrátilová (stejně jako Lendl odešla z Československa až jako světová hvězda). To jistě anonymní autor „Fondovník“ ví.

Zisky tenistky Markéty Vondroušové většinově nepocházejí z turnajů v Česku. Nejsou to čeští občané, kteří vytvářejí tyto finanční prostředky. Tím se Markéta Vondroušová zásadně liší od českých tunelářů a pochopitelně i zisků nadnárodních společností, kteří naopak vyvážejí do zahraničí zisky vytvářené v místních podmínkách. To už je přece daleko větší škoda.

Nebudeme-li se zabývat závažnějšími daňovými úniky, nechme prosím Markétu Vondroušovou na pokoji. Je hloupé vytvořit z ní cíl závisti jenom proto, že je úspěšná. To příliš zavání pověstnou „českou malostí“. Uvažujme spíš o pozitivní motivaci. Uvažujme, jak přilákat významné české sportovce a umělce (v umění bývá nebo může být díky autorským honorářům nebo tantiémám obdobná situace), aby svoje zahraniční zisky chtěli zdaňovat v České republice. Ne museli, ale chtěli.