Měří všem nezávisle na funkcích: včerejší hospitalizace exprezidenta Klause a prezidenta Zemana jim předestřela neúprosný fakt, že čas nezastaví. Oba jsou ve věku, kdy už díru do světa neudělají. Asi nikdo soudný jim nic zlého nepřeje, ale myslím, že umění odejít včas patří také nikoli k politické kultuře, ale obecně ke kultuře lidské. Ale každý jsme nějaký.

Neomluvitelné je však chování prezidenta Zemana a jeho okolí. Je vrchním velitelem armády se spoustou kompetencí, je třeba v dnešním světě občas přijmout rychlá rozhodnutí. Ale čeho jsme svědky? Mlžení, asi i lhaní, jak v nějaké diktatuře, nebo banánové republice. Prezidentská funkce s sebou nese i jeden nepříjemný fakt - zdraví prezidenta musí být věcí veřejnou. Nejvyšší ústavní činitelé musejí vědět a být připraveni v případě problému ujmout se kompetencí, lidé by měli vědět, jak na tom jejich nejvyšší je.

A pokud se hradní mluvčí Ovčáček dovolává Boha, možná by si měl najít biblický příběh, kdy byla jednomu muži dána příležitost, že získá všechny pozemky, které od východu slunce do jeho západu obejde. Obešel hodně, ale zcela vyčerpán se vrátil v poslední chvilce a padl k zemi mrtvý. Ve finále nedostal obrovský kus krajiny, ale hrob 2x2 metry. Mnohokrát jsem na stavbách zažil nechutné tahanice o peníze. Tenhle příběh jsem použil a kupodivu to sem tam zafungovalo. 2x2 metry, nebo dnes hodně urna s hrstí popela.