Francie prožila velmi kritický týden. Zdá se, že síla protestu slábne, ale je to jen přestávka před dalším, možná děsivějším, dramatem. Záminka se vždycky najde. Francie nezvládá řešit problémy přistěhovalců z Afriky, převážně z Alžíru. Lehkomyslnost, slepá víra v multikulturalismus, odklon od vlastních civilizačních hodnot a idejí a nepochopení lidské individuality a vlivu její kulturní tradice, spolu s bezohlednou honbou za ziskem, namíchaly dnešní výbušný koktejl nejen ve francouzské společnosti.

V roce 2015 jsem byl členem delegace Petičního výboru Sněmovny ve Francii. Paříž ještě byla ve stínu kauzy Charlie Hebdo, při které teroristé zabili 12 členů redakce časopisu a 10 zranili. Je suis Hebdo jistě pamatujete.

Naší náplní byla problematika migrace. Při oficiálních jednáních politici i úředníci drželi oficiální lajnu "korektnosti". Při rozhovorech mimo mikrofony přiznávali, že si s migrací a jejími důsledky nevědí rady. Strach tehdy neměli jen z toho, že přicházejí noví migranti, ale že nenávist vůči většinové společnosti narůstá u jejich dětí a vnuků, kteří se narodili ve Francii.

Pro tamní společenské elity byla nepřijatelná teze o vlivu kulturní orientace a tradice, podložená empirickými daty. Ukazuje se totiž, že "kulturní orientace ovlivňuje schopnost a vůli národů, společností, náboženských obcí či jiných entit podporovat a vzděláváním plně rozvíjet intelektuální potenciál svých příslušníků. Tato orientace svými osvojenými vzorci chování předávanými z generace na generaci podléhá kulturní tradici. Pokud se v důsledku demografických procesů promění etnické, nebo náboženské složení společnosti, tato proměna se dotkne i její dosud obvyklé kulturní orientace." (Thilo Sarrazin)