Ve čtvrtek se v oblasti kábulského vojenského letiště ozvaly dva smrtící výbuchy. Od prvního varování, že hrozí útoky teroristů uplynuly sotva desítky hodin a obavy se krvavě naplnily. Bidenova, už tak notně pošramocená pověst za nezvládnutí evakuace Američanů a spolupracujících Afghánců, dostala další, tentokrát krví rámovanou ránu. Mezi oběťmi a zraněnými je i řada amerických vojáků, kteří se snaží půl hodiny po dvanácté zachránit, co se dá. Ale nemělo by se zapomenout, kdy se závěrečné dějství afghánské mise začalo odvíjet - Trumpovou dohodou s Tálibánem. Ukazuje se, že smlouvy se zlem jsou jen cáry papíru. Tálibánští vůdci se sice od atentátů ISIS distancovali, ale věřte lidem (pokud je lze vůbec považovat za lidi), když evakuaci vyděšených a nešťastných lidí blokují, jak se dá. Svým dosavadním chováním dávají najevo, že z Afghánistánu chtějí udělat krvavé vězení a držet své občany za dráty stejně, jako to předváděli u nás komunisté podporovaní okupační Sovětskou armádou před rokem 89. Totalitní moc si vždycky a všude přisvojuje životy svých občanů, tak pozor na to i u nás!

V souvislosti s ostudnou tečkou za misí v Afghánistánu média připomněla i vystoupení Ministra Lubomíra Zaorálka před lety v Poslanecké sněmovně. Efekt tehdejší mise předpověděl a komentoval z pohledu dnešních dnů naprosto přesně. Jen jsem si tehdy říkal, že jeho vystoupení chybí druhá noha příběhu - co by se dělo, pokud by afghánská mise nebyla? Chtěl jsem to tehdy i veřejně říci, ale nevím už proč, nakonec jsem k řečnickému pultu nešel. Krvavými výbuchy včera zřejmě začíná druhá noha afghánského příběhu. Klíčovou je pro nás otázka č.2, jestli se Afghánistán opět stane "klidným" zázemím pro islámské teroristy? Včerejší den je zlověstným znamením, že ano. První dny obsazeného Kábulu už na první otázku, co bude s "nepřizpůsobivými" Afghánci odpověděli - krvavé vězení, teror, návrat do hluboké minulosti, otroctví žen, .... Teď nás čeká zodpovězení výše zmíněné otázky č. 2. Příběh Afghánistán pro svět nekončí, spíš začíná jeho další dějství. Čím dříve se z něj demokratické země poučí, tím i pro nás lépe.