Konec snu čínských komunistů, konec svobody v Hongkongu a CRaBs: sen čínských komunistů o bohaté zemi, která vzejde z totalitního režimu vlády jedné neomylné strany, se hroutí. Konec jedné éry nastane, když se vyčerpají její základní iluze, napsal kdysi americký dramatik Arthur Miller. Možná jste už zapomněli, ale které slovíčko, nebo zkratku, jste už dost dlouho neslyšeli? A přece to bylo časté slovo Zemanů, Klausů a dalších, kteří dnes popírají svoje konání a názory z let devadesátých a tenhle výraz před časem používali k útokům na EU, USA, demokratický svět. Ta zkratka je "BRICs". BRIC - Brazílie, Rusko, Indie, Čína - to byli ti planetární giganti, který měly být budoucností naší zeměkoule.

Tak to stručně vezměme po řadě - Brazílie - krize jako hrom, v čele prezident hlupák, některými označovaný za fašistu (taky slibuje "normální" společnost), Indie - má demokracii a z gigantů tvoří výjimku (také už před covid krizí ji někteří vynechávali) z výčtu států v krizi, či poklesu - proto se vžil pro zbytek akronym CRaBs, jako výraz podobnosti pohybu známého mořského živočicha ).Už po krizi v roce 2008 klesl roční růst HDP v Číně ze 14% na 5% (skutečné odhady), v Rusku ze 7% na minus 2%, v Brazílii ze 4% na minus 3%. Žádný z "favoritů" CRaBs se na předkrizovou úroveň růstu už nedostal. Nikdo si po krizi 2008 nepomyslel, že tato je pouhým prologem k tomu, co se začne odehrávat poté, co Říše středu obdaří svět biologickým Černobylem.

Poprvé za desítky roků čínští soudruzi nedávno nezveřejnili číslo růstu, na které se chtějí dostat. Asi došli k závěru, že situace je natolik tristní, že by nepomohla ani rozsvícená světla v prázdných bytech, jak učinili poté, co se ekonomové snažili dobrat skutečné cifry růstu Číny podle spotřeby elektrické energie.

A oč méně se daří čínské ekonomice, o to více tamní komunisté ořezávají svobody a potlačují jakékoli náznaky jiného smýšlení. Na nucené převýchově se ocitli Ujgurové, ale svět je svědkem i mnohem mediálně viditelnějšího příběhu - Hongkongu. Tam se právě odehrává možná už poslední zoufalý pokus o ubránění svobod, na které byli tamní obyvatelé zvyklí. Válka o svobodnou budoucnost asi moc šancí na úspěch nemá. My dříve narození si ještě dokážeme představit hloubku beznaděje po sovětské okupaci v roce 1968. K hongkongské modifikaci sovětského vpádu do Československa se čínští komouši odhodlali před několika hodinami na svém výročním sjezdu, než se rozjeli zpět do svých provincií. Vezmou to přes zřízení "poboček" represivních sil na území bývalé britské kolonie.

Dnes velká většina našich politiků pokřikuje po EU, USA už odepisují dávno. Přitom právě v těchto měsících se začíná odehrávat opakovaný příběh o výhodách svobodného světa. Jako kdysi splaskla bublina říše zla, tak právě začíná praskat bublina CRaBs. Nenechme se naší politickou lůzou zatáhnout do situace, že jednou z těch mnoha molekul rozprsklé bubliny budeme i my. Dostali jsme v minulosti příliš mnoho ran na to, abychom si podobnou blbost mohli už zase dovolit. Ekonomická prosperita, když problém zúžím jen na naše peněženky, není Bohem daný nárok. Od Klausů či Zemanů jste nikdy neslyšeli o kotvení, o defázování, o pravidlu, že s délkou ekonomického růstu klesá pravděpodobnost jeho pokračování. Ekonomický svět je víc o náhodě, než jsme si ochotni připustit, je v něm požadavek pokory víc, než jsme ochotni si přiznat a je v něm požadavek odpovědnosti, který předurčuje hloubku budoucí krize.