K dnešní situaci se vyjadřuje snad každý ať tak, či onak. A přesto, jedna by promluvit měla, ale zatím mlčí. Alespoň si to myslím, protože jsem silný hlas povzbuzení a naděje od ní neslyšel - katolická církev. A přitom to je právě ona, která by mohla ústy svých představitelů vyslat lidem poselství pokory, víry a z ní plynoucí naděje. Jazykem církve by asi měla zaznít reflexe situace, doby a stavu. Mělo by jasně zaznít, že vinou nedbalosti těch, kdo měli předvídat a vinou špatného příkladu a nevědomosti dalších, tito způsobili na vinici Páně spoušť a zkázu. Duchovní by se proti tomu měli postavit silou svých myšlenek a víry a měli by přispět k nápravě zla, které skrze naše vládce přichází na naši zemi.

Statisíce lidí žijí v obavách o své blízké, o svoji budoucnost, o svoje živobytí, tisíce prožívají utrpení v nemoci a co nejhoršího, desítky denně odcházejí z pozemského života na věčnost. Asi vaši lidé také bojují zápas ve vašich nemocnicích, hospicech či jiných zařízeních, ale k apoštolům víry patří i silné, jasné a povzbuzující slovo. Myslím, že to tak bývalo. A proč to není? Asi namítnete, že vaše poselství zaznívá v kostelech. Jenže tam mnoho lidí cestu nenachází. Asi namítnete, že zaznívá v náboženských pořadech. Jenže to asi nejsou zrovna hromadně sledované pořady. Vaše poselství do těžkých dob by mělo zaznít formou a způsobem, aby ho slyšel každý.

Česká společnost se do doby před čínským virem nevrátí. Mnoho lidí bude tváří v tvář současné situaci přehodnocovat svoje životní hodnoty. Tisíce lidí zůstanou se svým žalem sami. Někteří začnou vyhledávat jiné životní hodnoty. A vy? Jste poblíž a nabízíte pomocnou ruku? Jste u toho a nabízíte víru a naději?

Přeji klidný víkend k přemýšlení.