Volala mně novinářka z Hospodářských novin, že moje jméno je mezi těmi, kdo jsou zmiňováni mezi kandidáty na místo kancléře Poslanecké sněmovny. Trochu zaskočen jsem zalapal po dechu, protože jsem o tom nikdy neslyšel a nikdo mě neoslovil. A i kdyby oslovil, tak bych nabídku s díky odmítl. Nikdy jsem svého zaměstnavatele nepodrazil, abych nedodržel slib, který jsem při nástupu dal. Nepatřím k těm, co pořád surfují mezi místy a na stávajícím vskrytu čekají, jestli jim někdo nabídne něco výhodnějšího, aby okamžitě přeběhli k němu.

V současné době připravuji karlínskou Invalidovnu k rekonstrukci a dostavbě, mám na starosti částečnou rekonstrukci sídla NPU na Valdštejnském náměstí, velkou výzvou je pro mě předprojektová příprava rekonstrukce a dostavby areálu porodnice U Apolináře, dále pomáhám s dalšími projekty Národního muzea. Nedávno skončila výstavba technologického centra VŠUP v Mikulandské, kde jsem po částečném zřícení původní budovy taky pomáhal.

Takže vidíte, že si vzhledem ke svým osobním zásadám nemohu dovolit tohle všechno opustit, jakkoli bych měl více peněz a klidnější život. Lékaři U Apolináře rozhodují o životě a jeho kvalitě u tisíců novorozenců ročně a současný stav nemocnice už péči o předčasně narozené limituje. Přitom tam je na komplikované porody nejlepší tým v republice. U Invalidovny bojujeme s časem. Každý rok navíc se ve velkém zhoršuje stará krytina na střechách této výjimečné národní kulturní památky.

Vyměnit tohle za post domovníka parlamentu by byla ode mě zrada. Závěrem se chci omluvit všem zaměstnancům sněmovny, kteří mně večer kontaktovali v naději, že budu jejich šéfem. Sice nevím, proč by mě tak vítali, ale budiž.