Nějaké nadšené oslavy třicátého výročí vzniku samostatné České republiky jsem nezaznamenal. Málokdo z českých občanů v roce 92/93 jásal (na rozdíl od slovenských nacionalistů), stejně tak málokdo jásal nyní. Zase jsem slyšel floskule, jak teprve nyní máme se Slováky ty nejlepší vztahy. Myslím, že celý rozměr rozpadu společného státu výrazně překryla Evropská unie.

Zmizely hranice (až na nedávné kontroly - to bylo za Hodonínem výčitek) a do Česka, hlavně do Prahy, se nahrnulo tolik, hlavně mladých, Slováků, jako nikdy. Ti už se na Slovensko vrátí jen stěží, což pro Slovensko je velká ztráta. Malá země, jež ztrácí svůj lidský a kulturní potenciál, má dlouhodobě velký existenciální problém. Za éry Slováka Babiše u nás jsme záviděli Slovákům sympatickou prezidentku Čaputovou a zřejmě dočasné odstavení Fica od moci.

Jenže jak se zpívá: "jaro abys věděla, jedna vlaštovička nedělá", tak ani Čaputová nezabránila slepené koalici v rozpadu, Ficovy praktiky už jsou zapomínány, i když byly lemovány vraždou dvou mladých nevinných lidí a nevídaným mafiánstvím. Z proruských nálad Slováků hodně mrazí, pokud jsou průzkumy pravdivé. Zmizelo nadšení, jeden čas u nás deklarované, jak nás Slováci v životní úrovni dohánějí. Autoři těchto komentářů zřejmě nevytáhli paty z Bratislavy. Situace jinde je o něčem zcela jiném, a rozhodně ne lepším. Ale nechme Slovensko Slovákům.

Doufám, že u nás skončila éra Babiše, i když? Ale česká společnost na tom není vůbec dobře. Rozhodně není rozdělena jednou trhlinou, ale spíš připomíná rozpraskané ledové kry při stále vzácnějším jarním tání. Možná jste si povšimli, že čeští politici už se ani nepokoušejí dát občanům nějakou dlouhodobější vizi, tedy naději, která by je upoutala k budoucnosti. Na přelomu roku jsme náznak vize neslyšeli ani od koalice, ani od opozice. Chybějí jakékoli hodnotové, ekonomické, bezpečnostní, nebo i vlastenecké a kulturní kotvy, na kterých by se většina společnosti shodla.

Politici, až na výjimky, už se nestydí otevřeně štvát lidi proti sobě, urážet vybrané skupiny, jen aby se zalíbili svým voličům a prosadili svoje zájmy/lumpárny. Mnozí se nestydí otevřeně stavět na stranu ruských válečných zločinců poté, co zkrachovalo jejich úsilí přitáhnout sem pretendenty komunistické Číny s jejich virtuálnímu miliardami, které sice nikdo neviděl, ale mnozí o nich mluvili. Česko se rozhodně změnilo za třicet roků k lepšímu, jen deprivant to nechce vidět. Jenže poslední dvě dekády už začíná stagnovat, ne tak v ekonomickém růstu, jako spíše rozvíjení potenciálu a příležitostí.