Cestou z práce jsem poslouchal na R-plus Dvacet minut s Miroslavem Kalouskem. Řeč byla o rozhovoru Markéty Pekarové Adamové. Kalousek se přiznal, že usnesení TOP 09 o rozpočtové odpovědnosti před zveřejněním připomínkoval, a tedy se k němu hlásí. Prý je delší a část o rozprodeji státního majetku je pouze částí usnesení, nikoli ta hlavní.

V TOP 09 už bezmála pět roků nejsem, což bych opakovaně připomněl všem, kdo mně stále píší "vaše TOP 09, vaše koalice Spolu" atd. Není moje už z prostého důvodu, že jsem přesvědčen, že stará klasická řešení 19. a 20. století na dnešní svět už nestačí. Možná ještě něco zalátají, ale zalátané ponožky už jsou zalátané a dlouho nevydrží, pokud je nebudete látat každý měsíc znovu a znovu.

Moje řešení je v ideovém Dvacateru klubu angažovaných nestraníků. Není to o přerozdělování peněz, kdy jednomu dáme, co jinému sebereme. Je to o potlačování distribučních koalic, které jako pijavice vysávají stát (nemůže nám být útěchou, že skoro všechny demokratické země ve světě jsou na tom stejně), je to o tom, že zákony na kdeco nevytvoříme lepší svět, naopak, daleko horší, protože takový systém není pro 99 procent lidí, ale ono jedno procento, které si může dovolit právníky, kteří je vysekají ze všeho, to je o našem hravém, nikoli spravedlivém právu.

To není o udržování vybraných skupin na kapačkách dotací, ale o tom, že dotace musí jít na vyřešení jejich problému, to je o podpoře (nikoli ždímání) střední třídy, to je o sociální průchodnosti společnosti (proč existuje americký sen, nikoli však český), to je o zdravém rozumu a etických hodnotách, nikoli o moci agresivních menšin (viz princip renormalizace), to je o plnohodnotném vzdělávání mladých, ve kterém nechybí výuka etiky, ve vědě a inovacích to je přístupech inteligentního selhání, to je o skutečné a nezpochybnitelné ochraně majetku lidí i firem, to je o víře v člověka, nikoli o jeho státem organizovaném šikanování.