Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové,

nechtěl jsem vystupovat. Samozřejmě je to obligátní úvod vystoupení, ale opravdu jsem myslel, že tento návrh v diskusi zůstane v té věcné rovině třetího čtení a nebudeme zde znovu opakovat debaty, které zazněly na hospodářském výboru, a debaty spíše možná částečně ideologické, částečně věcné, ale většinou mimo třetí čtení. Proto jsem se přihlásil, abych reagoval na to, co tady zaznělo. Můžu říct, že bohužel ze strany Pirátů dochází k nějakému výraznému nepochopení - a možná to taky pramení z jejich většinou mladého věku - k tomu, k čemu tady došlo. Čísla, argumenty. Kolegyně, kolegové, podívejte se každý do svého kraje, určitě najdete stavbu, která stojí. I kolegové Piráti si jistě najdou ve svých krajích místa, která jsou schopni zdokumentovat zcela přesně a jasně, proč některá stavba stojí. A když se dopátrají, co tomu brání, tak zjistí, že to není ochrana přírody, že to není nějaká neúcta k majetku, že to není násilí úředníků páchané na chudácích občanech, ale za vším nakonec najdou ten balíček peněz, těch mrzkých třicet stříbrných, které berou mnozí vlastníci pozemků a spekulanti na úkor těch, kteří na ty stavby čekají, aby je urychlili. Můžu připomenout příklady z Moravskoslezského kraje - a vidím, že kolega se startuje k mikrofonu, a budu rád, když řekne, jestli se mýlím.

Tady se třicet let razila nějaká politika zodpovědnosti občana a stát by mu neměl bránit tu zodpovědnost projevit. A přece občan, vlastník, majitel je zodpovědný a ví, jak postupovat a co chtít. A za těch třicet let jsme zjistili, že jsou takoví občané. Ale bohužel je také velice hodně těch, kteří neberou ohled na ty lidi - a můžu připomenout 30 tisíc obyvatel Poruby, kteří roky čekali na obchvat svého sídliště a denně tam projížděly tisíce automobilů vůči jednomu jedinému člověku, který využíval veškeré možnosti a dle mého názoru až za hranou nějakých předpisů k tomu, aby blokoval, aby svých třicet stříbrných získal. A tohle to je důvod, proč tady dneska jsme a proč připravujeme tento návrh.

A zase se objevují tendence, některé stavby ne, některé stavby ano. Kdo si tady z nás troufne říci, že konkrétně tato stavba ty problémy nemá a není třeba ji tam dávat? My nejsme schopni dopředu určit, jak se bude vyvíjet tato situace, a proto hledám nějaký rozumný kompromis návrhů. Jsem odpůrcem seznamů, do kterých v jednom okamžiku něco dáte, ale za měsíc, za dva, za tři už to může být trochu posunuté jinde a už je to zbytečné, nebo naopak byste tam chtěli něco dodat, protože jste narazili na problémy. Proto podpořím hlasováním tady tolik zmiňovaný polský, ale já bych nerad, aby to skončilo u slova polský, ale řekněme moderní evropský model stavby a postupu k urychlení výstavby infrastruktury států. Z druhé strany si kladu otázku, proč by to nemohlo být použito plošně na velké stavby a ostatní stavby.

A hlavně, my tady hovoříme, jako by tady byla skupina úředníků, kteří úmyslně chtějí využívat veškerých svých možností, které jim stavební zákon a další dávají, aby se na těch vlastnících nějak snažili něco. A nechci předjímat. Z druhé strany tady máme paní ministryni, která projednává stavební zákon, a tam najednou v těch argumentacích je to přesně naopak - vždyť ti úředníci jsou ti nejlepší a netřeba jim předávat a oni přece nejlíp ví a neberte jim to, co dělají, oni přece mají rozhodovat a zákonodárci, co si to dovolujete, vždyť oni jsou ti nejlepší z nás, a starostové tady stojí v jednom šiku a bojují za ně, jak jsou to dobří úředníci a jak mají zůstat tam, kde jsou, a všechno je pouze ve špatném zákoně. Tak si vyberte. Já si myslím, že ta pravda je někde uprostřed. A netřeba ji z jedné strany hanit a z druhé strany dělat biřice, že chtějí někomu ubližovat, protože mají za úkol prosadit nějakou stavbu a mají chuť tu stavbu dokončit včas podle zákonných limitů a narazili na nějaké nepříjemnosti. Každý je omylný. Nejhorší je, že ti úředníci nemají jenom tu jednu stavbu na stole, mají desítky staveb, které vyřizují, a proti nim stojí člověk s vidinou velkých zisků a velkých peněz a ten si najme ty nejlepší právníky, aby ve správním právu, které je docela složité, proti nim našlo nějaké kličky, kdy něco nedodrželi, něco opomenuli, a hledá tyto možnosti, aby ve svém důsledku držel v šachu ty, kteří mají zájem, oproti těm, kteří na tom chtějí pouze vydělat. To je důvod. A nechtěl jsem sem tahat tuto politiku, ale bohužel mnohé argumenty jsou přesně takové, jako by nevěděly, co tuto zemi zbrzdilo a proč jsme někde v rámci stavebních řízení až za rozvojovými zeměmi. Za vším hledejme ten základ.