Vážený pane předsedající, vážená paní eurokomisařko,

omlouvám se nepřítomnému kolegovi Votavovi, že jsem mu zahříval židličku. Snad jsem na ní neprovedl nenávratné škody.

Ve svém vystoupení se vrátím k základu, to znamená k bílé knize. Má 36 stran. Čili není to žádná bichle, kterou by si nikdo nemohl přečíst. Dle mého názoru mnoho mých předřečníků ji ani nečetlo. Pouze diskutují aktuální pocity a problémy. Ta bílá kniha je docela zajímavá. Bohužel má některé nedostatky, které se pokusím shrnout a říci, co v ní spatřuji z pohledu českého občana, českého voliče, zástupce českého voliče v našem Parlamentu.

První a možná hlavní je, že je pod ní podepsán pan Juncker. Člověk, který dle mého názoru a názorů mnoha našich občanů ztratil kredibilitu vést Evropu po selhání Evropy v rámci brexitu. Toto selhání všichni tak vnímáme a pokud je to člověk, který nezvládl diplomacii Evropy tak, aby udržel Evropu jednotnou, dle mého názoru nepředstavuje člověka, který by byl schopen předložit vizi Evropy budoucí.

To je dle mého názoru možná základní věc důvěryhodnosti té zprávy jako takové. Paní eurokomisařka ze začátku zmínila euro. Můj předřečník o něm hovořil. Já se zmíním také jenom krátce o euro. Problém eura není kdy, problém eura je za kolik. Když bude euro jedna ku jedné, tak už zítra všichni občané budou chtít, ať přijmeme euro. Když bude euro jedna ku čtyřiceti, tak nebudeme chtít euro nikdy. To si přiznejme. A to bude u občanů základní problém. A když se dostaneme k reálnému kurzu eura jedna ku devíti, myslím si, že občané nebudou proti tomu ať přistoupíme k jednotnému euru.

Bude to možná problém podnikatelů. Ale určitě ne občanů. A to je základní otázka, o které diskuzi vůbec nevedeme. A možná, že bychom ji měli začít vést. A možná by už z úst České národní banky a dalších institucí měly zaznívat premise a odhady, jak to bude s evropskou měnou vůči české koruně, když k tomuto politickému rozhodnutí dojde. Abychom mohli občanům říci - milí občané, přepočtový kurz bude takový, orientačně. Tuto debatu vůbec nevedeme a já ji považuji za nejdůležitější v rámci přístupu k euru.

Co se týká zprávy. Osobně musím ocenit stránku šest, kde se hovoří - takový malý obrázek dole - sedmdesát let v míru. To je prvek, který je dle mého názoru nejdůležitější na funkci Evropy. Že jsme dokázali v tomto kontinentu udržet tak dlouho mír. A to by mohlo být dokonce, dle mého názoru, i vpředu na prvním místě co se týče funkce Evropské unie.

Co je problémem Evropské unie, je její členění. Máme Evropskou unii, evropskou zónu, schengenský prostor, Radu Evropy, Evropskou celní unii, potom nám do toho vstupuje ještě NATO. Je tady v tom materiálu krásný obrázek, kdybyste měli čas se na něj někdy podívat. A to je možná ten problém. Že se prolínají navzájem zájmy, ale částečně jsou oddělené tím, že ten zájem není jednotný. A ten nejednotný zájem Evropy se potom odráží v tom, co ta Evropa dělá.

Na další stránce se hovoří o faktoru ovlivňování budoucnosti Evropy. Pokusím se úmyslně vyhnout těm pěti scénářům, protože to jsou, řekněme, vize. Více nebo méně Evropy, nebo někde v rovnováze? V celém materiálu není jediné slovíčko o byrokracii. A když se zeptáte českého občana, co mu na té Evropě nejvíc vadí, tak trošku seznámený občan vám řekne - evropská byrokracie mi vadí. A teď hlavně byrokracie nikým nevolená. Nehovořím o europarlamentu, hovořím k těm, kteří jsou nikým nevoleni, nemají zodpovědnost za voliče a přesto rozhodují.

To je dle mého názoru základní premisa, která by v tom materiálu měla býti a není. A pokud máme s Evropou něco dělat do budoucna, musíme omezit evropskou byrokracii. A může být klidně více Evropy, ale bez evropské byrokracie, bez toho, aby o tom, kam Evropa půjde, rozhodovali nikým nevolení úředníci místo volených reprezentantů Evropy.

Věta, která v tom materiálu je a hovoří o diplomacii Evropské unie dle mého názoru stojí na začátku rozkladu Evropské unie. Je zde psáno: "Její diplomacie má skutečnou váhu a pomáhá učinit svět bezpečnější a udržitelnější." Tady si myslím, že Evropa zásadně zklamala a můžu připomenout roli Francie a Itálie v libyjském konfliktu, který stál na začátku migrační krize. Nevyřešilo se to. Tyto dva státy se k tomu nyní nehlásí, Libyi nechávají na pospas sektářským válkám. A byť to byly ony, které pomohly zvrátit situaci v Libyi - myslím vojensky zvrátit - a uvrhli tuto zemi do chaosu neřízení. Jakou přijaly tyto evropské silné státy pozici, aby v Libyi změnily systém a nastal tam mír? Žádnou. Prostě jsme něco vyvolali a dál to neřešíme.

Krize Řecka. Jak dlouho ji řeší Evropská unie? Nemyslím si, že Řekové tento materiál přijmou. Z jednoho prostého důvodu, že přestali věřit Evropské unii. Je to velký problém, je to mezinárodní problém. Ale v detailu je to problém přístupu Německa k chudému Řecku a k vzájemného zadlužení. Chybí tady odpověď.

Vezmu-li globální pohled na tuto záležitost, Evropská unie musí učinit krok do budoucna. Ale nemůže ho učinit bez vyřešení svých vlastních záležitostí a pocitu svých vlastních občanů o důležitosti Evropské unie. A jak se buduje důležitost, nebo pocit sounáležitosti s Evropskou unií? Že se v ní občané najdou a že se přestanou cítit jako občané druhé kategorie v jednotné zemi.

Ten pocit druhé kategorie jsem osobně nabyl před rokem a půl, dvěma lety, kdy se separátně dohodla Francie a Německo na dalším postupu. Poprvé zaznělo druhorychlostní Evropa. To byl moment, který změnil vnímání jednotné Evropy a nevím, jestli si to, kolegyně a kolegové, uvědomujete, že tento materiál, který dneska diskutujeme, je jenom výsledkem této dohody těchto dvou států, že bude dvourychlostní Evropa. Protože nejsou schopny zvládnout problémy, které vyvolaly na okrajích Evropy, viz Řecko.

Když se vrátím k té důvěře v Evropskou unii. Máme tady vzorné příklady, kdy občan ztrácí důvěru v Evropskou unii.* Když tady zaznělo, že jsou zde přítomni ministři, a zaznělo to i od mých předřečníků, evropské mýto, velká výzva Evropské unie. Kde je? Jak jsme se na tom podíleli my, ale hlavně Evropa? Kde jsou evropské rychlostní železnice, když jednotlivé státy brání v přístupu konkurence na své trhy? Kde je evropské právo?

Tady se s dovolením obrátím na paní eurokomisařku, která měla vyjádření v tomto duchu. Spáchal ten Volkswagen nějaký zločin, když v Americe musí platit odškodnění a Evropa se tváří, že tento problém neexistuje? Podváděl nebo ne? A má být potrestán nebo nemá být potrestán? Jsou evropští občané jiní občané než američtí občané v přístupu k právu a v pohledu na právo? Jak to vnímá americký občan? Ano, velký koncern podváděl, tak ať zaplatí. Jak to vnímá evropský občan? Ano, velký koncern podváděl, ale je náš, tak mu to projde.

To je možná drobnost, ale ve vnímání občanů docela vážně působí o funkci Evropské unie, o tom, jak by ta Evropská unie měla působit na své občany.

Zmíním se o poslední věci, která ukazuje na nečinnost Evropy, nebo na nejasnost funkce Evropy v rámci současné situace. Dlouho diskutovaná restrikce držitelů legálních zbraní. Tady jsme ji diskutovali také dlouho. Jak je možné, že Evropská unie připustí, že se používají nepravdivé argumenty? Důkazů, že v diskusi, snažící se toto prosadit a nakonec aby prosadili, používali nepravdivé, někdy lživé argumenty, které měly možná v okrajovém problému Evropy vzbudit dojem, že je to potřebné, že to tak je. Potrestal někdo ty úředníky, nevolené úředníky, kteří používali lživé argumenty, aby prosadili něco? Zachovala se Evropská unie tak, že by řekla ano, byly použity tyto argumenty, které jsou lživé. Neslyšel jsem o tom, že by Evropa vyvodila důsledky z toho, že byla přichycena při falešných argumentech.

A to tady zůstává. A tady je 300 tisíc občanů, kteří drží legálně zbrojní průkaz a ozývají se výzvy k vystoupení České republiky z Evropské unie. A jak na to reagujeme my?

Jak Juncker reagoval na hlasy Britů, že chtějí vystoupit z Evropské unie? Dokonce vyhrožoval. Jak se reaguje na hlasy občanů České republiky, kteří mají problém s rozhodnutím Evropské unie, ať už se to týká těchto zbraní nebo třeba migrace, jak zde zaznělo? Vyhrožuje se. A vyhrožováním se nikdy nedá vybudovat důvěra.

Na to tady chci upozornit, že pokud má Evropa něco do budoucna dělat, je budovat důvěru v Evropu. A posledními kroky, které Evropa v pěti letech činí, tuto důvěru velice úspěšně bortí.

Velkou součástí toho materiálu oproti jiným /dokonce na třech stránkách/ je zdůvodnění, proč se má Evropa uvolnit přístupu nových obyvatel Evropy. Jak vymíráme, jak nás ubývá, jak stárneme, jak nám ubývá pracovních sil a jak Evropa velice nutně do roku 2030 potřebuje milióny nových občanů. Nehovoří se zde o tom, že nejsme schopni je produkovat, že Evropané nechtějí rodit více dětí, ale hovoří se o jejich potřebě. Jinými slovy, ten materiál je také o tom, že Evropa ty migranty nutně potřebuje. Je to tak opravdu? Slouží ten materiál k tomu ospravedlnění nebo řešení a jinými slovy, když přijmeme tuto knihu o vizi Evropy jako výchozí materiál, automaticky souhlasíme s tím, že Evropa se bude muset rozšířit o milióny občanů jiných regionů? Chybí odpověď.

A budoucnost Evropy v rámci rozšíření. V tomto materiálu se píše, že Evropa se v nejbližším období nebude rozšiřovat o nové členy. Ptám se, co naděje miliónů Ukrajinců, kterým bylo něco slíbeno. Řekl jim už někdo, že mají zavřené dveře do Evropské unie? Co další státy? Co východní partnerství, tolik diskutované ještě v dobách Evropské unie, kdy si dělala po boku Spojených států velmocenské ambice a slibovala po světě, potažmo v evropských státech na okraji Evropy, jako Gruzii a dalším, blízké přidružení k Evropě?

Jaká bude politika v zahraniční oblasti Evropské unie? Ani v jednom z těch scénářů odpověď na toto téma není. Pouze ujištění, že v nejbližší době se Evropa rozšiřovat nebude.

Toto jsou výzvy, které Evropa historicky učinila a dnes se k nim nehlásí nebo nezná řešení, nebo je ani nechce řešit. A pokud na tohleto Evropa neodpoví, tak nemá cenu se bavit o nových vizích Evropy a kterým směrem by měla jít, protože nejdříve si musím zamést před vlastním prahem, než otevřu dveře a podívám se kde dál.

Děkuji za pozornost.