Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych už dnes jenom shrnula problematiku klinických logopedů, která se bohužel dostala do tohoto zákona. (Hluk v sále pokračuje.) Já musím říct, že jsem hrozně ráda, že můžu navázat na včerejší velmi věcnou diskusi, která se týkala logopedů ve školství. Já budu používat ten obecný termín, protože nevíme, jakým způsobem bude tato nová profese pojmenována, pokud bude v této Sněmovně odhlasována.

Včera jsme krásně viděli, jak probíhala diskuse ohledně kompetencí začlenění této nové profese do zákona o pedagogických pracovnících. Je velká škoda, že nebyl prostor podobným způsobem diskutovat o klinických logopedech ve zdravotnickém zákoně, kde tato nelékařská profese je uzákoněna. Nicméně já bych tímto chtěla velmi poděkovat panu ministrovi Válkovi - je tady - protože se nám podařilo rozvinout nějakou diskusi ohledně toho klinického logopeda a stejně tak i bych chtěla poděkovat zástupkyni Ministerstva zdravotnictví, se kterou jsme měli možnost zase ve věcné rovině toto diskutovat, kdy jsme si vyjasňovali ty důvody, proč je to takto koncipováno a proč by to zasluhovalo větší diskusi, jednak mezi odbornou společností a Ministerstvem zdravotnictví a jednak případně na zdravotním výboru.

Ta doba, která uběhla mezi tou diskusí nad tím, že se zruší akreditované kurzy na vysokých školách a že se zruší v zákoně specializovaná způsobilost v době trvání tří let, tam proběhl velmi krátký čas. Bylo to asi čtrnáct dní a my se domníváme, že by tato problematika stála za větší pozornost, jednak na tom odborném poli mezi odbornou společností a ministerstvem a jednak na zdravotním výboru, a případně tady na plénu ve Sněmovně při novelizaci tohoto zákona.

Myslím, že včera to tady zaznělo zcela jasně, a potvrdil to i pan ministr zdravotnictví, když jsme se bavili o kompetencích a o zaměření klinického logopeda a logopeda ve školství. Jsou to skutečně dvě odlišné oblasti působnosti, jeden z nich pracuje ve školství a jeden z nich ve zdravotnictví a k tomu má navazující speciální přípravu pro práci ve zdravotnictví a stává se z něj zdravotnický pracovník se vším všudy. To znamená, že klinický logoped stanovuje diagnózu a léčí a využívá k tomu Mezinárodní klasifikaci nemocí, vykazuje zdravotní pojišťovně svoje výkony, a ten školský logoped neboli logoped ve školství, tak ten pracuje se žáky a studenty a pomáhá tomu klinickému logopedovi zvládat ve výchovně vzdělávacím procesu zdravotní problémy v oblasti poruch a vad řeči.

Já si myslím, že to je hrozně důležité, a proto je nutné tyto věci ještě dále diskutovat. Je velká škoda, že v té důvodové zprávě nebyly ty kroky B, ty zatím nejsou jasné. To znamená, když to zruším v tom zákoně, tak co vlastně nastane? Kde ty akreditované kurzy budou dále prováděny? Budou jenom na akreditovaných pracovištích Ministerstva zdravotnictví a na vysokých školách to zůstane, anebo ne? Nebo to půjde i pod jiná centra, pod jiné vzdělávací agentury nebo společnosti? To tam, bohužel v tom nebylo.

Stejně tak byl kladen důraz na to, že klinický logoped by se měl zaměřovat na ukrajinské děti, které logicky přišly s odlišným mateřským jazykem. I tady není úplně zásadní role toho klinického logopeda, kterého potřebujeme ve zdravotnictví a pro pacienty, jak o tom mluvila moje ctěná kolegyně paní profesorka Adámková. Mimochodem třeba 6. 3. je den klinické logopedie, je to den logopedů a zaměření je tam role klinického logopeda v intenzivní péči, protože třeba takový klinický logoped funguje i na neonatologickém oddělení, na jednotce intenzivní péče, protože ty předčasně narozené děti mají poruchy sání, polykání a dýchání při kojení. A klinický logoped je tam od toho, aby toto pomáhal zvládat, například. Nebo je to u vývojových poruch u těch dětí. Je to opravdu zásadní, ale zásadní zdravotnická profese, byť je v minoritě, ono jich není příliš - bohužel - ale nicméně mají nezastupitelnou roli a je potřeba o tomto opravdu diskutovat.

A já znovu chci tady poděkovat panu ministru Válkovi, že podpoří pozměňovací zákon (návrh?), aby ta diskuse se mohla více rozvinout. To znamená, že určitě bude důležité říci, jaký bude ten krok B, a určitě pořádat akreditované kurzy na IPVZ; tam, kde prostě probíhá další postgraduální vzdělávání lékařů a dalších pracovníků, je zcela na místě. Je to pracoviště, které má letitou tradici, a vede tam vlastně veškerou statistiku o vzdělávání zdravotnických profesí, takže toto my určitě podpoříme a podpoříme celou řadu i dalších změn, pokud budou dobře prodiskutovány. S tím vůbec nemáme žádný problém.

Potom, co je asi důležité, tak by bylo dobré vědět, jestli to nemá i nějaké dopady třeba na tu profesi v rámci Evropské unie, protože proběhl i mezinárodní projekt v rámci Evropské unie, kde se posuzovaly vzdělávací programy a kompetence klinických logopedů. Je tam jasně daná formulace, co ten klinický logoped vlastně je. Takže i je potřeba brát ohled na to, jestli to nebude mít nějaké dopady na dohodu z tohoto evropského projektu, kterého se účastnilo více než 25 zemí a kde se posuzovaly vzdělávací programy a klíčové kompetence, a i z tohoto programu nebo projektu vyplynulo to, jaké kompetence by kliničtí logopedi měli mít a kam by se mělo posouvat i případně jejich pregraduální a postgraduální vzdělávání. A mimochodem třeba ne všechny státy mají i vědecký titul PhD. a v České republice je to možné. To znamená, že Česká republika, co se týče kvalifikovanosti zdravotnických pracovníků, je na velmi vysoké úrovni. A pokud zasahujeme do tohoto zákona, tak je potřeba si ale říci, jaké dopady na zdravotní péči to bude mít. Možná, že to byla jenom formální záležitost, ale my to přesně nevíme, a proto by bylo dobré, abychom to prodiskutovali a aby to v té odůvodňující zprávě bylo.

Takže tímto bych asi uzavřela svoje shrnutí, co se týče klinických logopedů a pozměňovacího návrhu, kde budeme velmi rádi, a já vás prosím, abyste podpořili tento pozměňovací návrh, aby se tento paragraf, který se týká klinických logopedů, aby byl vypuštěn z lex Ukrajina a aby doznal to správné místo, aby byl projednán na tom odborném poli. Velmi děkuji za pozornost.