Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych už dnes jenom shrnula problematiku klinických logopedů, která se bohužel dostala do tohoto zákona. (Hluk v sále pokračuje.) Já musím říct, že jsem hrozně ráda, že můžu navázat na včerejší velmi věcnou diskusi, která se týkala logopedů ve školství. Já budu používat ten obecný termín, protože nevíme, jakým způsobem bude tato nová profese pojmenována, pokud bude v této Sněmovně odhlasována.

Včera jsme krásně viděli, jak probíhala diskuse ohledně kompetencí začlenění této nové profese do zákona o pedagogických pracovnících. Je velká škoda, že nebyl prostor podobným způsobem diskutovat o klinických logopedech ve zdravotnickém zákoně, kde tato nelékařská profese je uzákoněna. Nicméně já bych tímto chtěla velmi poděkovat panu ministrovi Válkovi - je tady - protože se nám podařilo rozvinout nějakou diskusi ohledně toho klinického logopeda a stejně tak i bych chtěla poděkovat zástupkyni Ministerstva zdravotnictví, se kterou jsme měli možnost zase ve věcné rovině toto diskutovat, kdy jsme si vyjasňovali ty důvody, proč je to takto koncipováno a proč by to zasluhovalo větší diskusi, jednak mezi odbornou společností a Ministerstvem zdravotnictví a jednak případně na zdravotním výboru.

Ta doba, která uběhla mezi tou diskusí nad tím, že se zruší akreditované kurzy na vysokých školách a že se zruší v zákoně specializovaná způsobilost v době trvání tří let, tam proběhl velmi krátký čas. Bylo to asi čtrnáct dní a my se domníváme, že by tato problematika stála za větší pozornost, jednak na tom odborném poli mezi odbornou společností a ministerstvem a jednak na zdravotním výboru, a případně tady na plénu ve Sněmovně při novelizaci tohoto zákona.

Myslím, že včera to tady zaznělo zcela jasně, a potvrdil to i pan ministr zdravotnictví, když jsme se bavili o kompetencích a o zaměření klinického logopeda a logopeda ve školství. Jsou to skutečně dvě odlišné oblasti působnosti, jeden z nich pracuje ve školství a jeden z nich ve zdravotnictví a k tomu má navazující speciální přípravu pro práci ve zdravotnictví a stává se z něj zdravotnický pracovník se vším všudy. To znamená, že klinický logoped stanovuje diagnózu a léčí a využívá k tomu Mezinárodní klasifikaci nemocí, vykazuje zdravotní pojišťovně svoje výkony, a ten školský logoped neboli logoped ve školství, tak ten pracuje se žáky a studenty a pomáhá tomu klinickému logopedovi zvládat ve výchovně vzdělávacím procesu zdravotní problémy v oblasti poruch a vad řeči.