Vážení přátelé, milé dámy, vážení pánové!

Jsem poctěna pozváním, kterého se mi od Vás dostalo, a jsem ráda, že Vás mohu jménem svým i jménem Trikolory na Vašem sněmu nejen pozdravit, ale říct Vám také pár dalších myšlenek a vět.

Mám pro Vás dvě zprávy, špatnou a dobrou, respektive několik zpráv špatných a několik zpráv dobrých. Nejprve k těm špatným.

Naše volební formace Trikolora Svobodní Soukromníci ve volbách nedosáhla úspěchu, který jsme si přáli a pro který jsme toho také opravdu hodně udělali. Za něco jistě můžeme my sami, protože věci se vždycky dají udělat ještě lépe, ale je tady také dost vnějších okolností, které jsme ovlivnit prostě nemohli, i kdybychom se snažili sebevíc. Vyjmenovávat je tady nebudu, na to není ani čas, ani se taková podrobná analýza do pozdravného projevu nehodí. Navíc jsem si jistá, že si všechny ty vnější okolnosti umíte vyhodnotit a pojmenovat stejně dobře a správně, jako to umím já či jako to umí Trikolora.

Další špatná zpráva je, že takzvaně propadlo nejen těch našich 150 tisíc voličských hlasů, nýbrž v celkovém součtu rekordních milion hlasů. Výsledkem je zajímavý paradox. Poprvé v novodobých dějinách České republiky tu bude vládnout většinová vláda, která ovšem má rekordně menšinovou podporu obyvatelstva. Bude zajímavé pozorovat, co to udělá a jak se to projeví.

A třetí špatná zpráva je, že tu bude vládnout vláda, kterou naše média a naši novináři z neznámých důvodů vydávají za pravicovou. To se nás, nás skutečně pravicových stran a uskupení, týká opravdu bytostně, neboť přídavné jméno „pravicový“ je tímto způsobem devalvováno, rozmělňováno, poškozováno, ba přímo diskvalifikováno.

Pojďme proto raději ke zprávám dobrým.

Za největší pozitivum našeho volebního spojenectví, za největší pozitivum naší volební formace Trikolora Svobodní Soukromníci považuji, že jsme nikoli slovy, nýbrž skutky předvedli, že širší spolupráce na rozdrobené pravici je možná. Nevím, jestli si to uvědomujete, ale nikdo před námi to ještě neudělal.

Nebylo to sice někdy jednoduché, a zvláště my v Trikoloře jsme naráželi na nepochopení i mezi některými našimi členy, mám na mysli kupříkladu naše pragmatické přejmenování, jež se pro některé naše členy stalo záminkou k odchodům, ba dokonce k podpásovým útokům, přesto jsem si jistá, že pozitiva naší spolupráce nakonec vysoce převážila nad negativy.

Další dobrou zprávou je, že jsme veřejnosti reálně předvedli, že tu existuje důstojná alternativa jak k Babišovi a jeho hnutí ANO, tak k antibabišovskému slepenci oněch dvou nesourodých koalic.

Může nás sice rmoutit, že naše nabídka zůstala oslyšena, neboť tyhle volby prostě proběhly jako jakési referendum, Babiš versus Antibabiš – a my nejsme ani jedno, ani druhé –, ale není všem dnům konec. Myslím, že řadě voličů brzy dojde, že to prostě není dobře, když politický systém kulhá na jednu – v tomto případě levou – příliš zbytnělou nohu a že současný svět i současná Česká republika vedle přecpané levice a přecpaného levého středu potřebuje také skutečnou pravici.

Proč? Protože ty největší výzvy naší současnosti – mluvím o šíleném Green Dealu či o bující covidové totalitě – žádají jasné postoje a skutečná odvážná řešení, a ne jen ukrajování dalších a dalších občanských svobod.

Za téhle situace stojí před Vámi Svobodnými i před námi – Trikolorou – zásadní otázka.

Jak dál?

Přiznám se, že neznám přesnou, natož jednoduchou odpověď, ale právě proto se scházíte, právě proto se scházíme, abychom na tuto historickou výzvu hledali a našli odpověď. A odvážím se doplnit slůvko „společně“. Abychom tu odpověď hledali a našli nejen jako Svobodní a Trikolora, ale česká konzervativní, národní, euroskeptická pravice jako taková.

Přeju Vašemu jednání úspěch a za Trikoloru se těším na další spolupráci, ať už bude mít jakoukoli podobu.

Děkuji Vám za pozornost.