Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci. I já bych se ráda vyjádřila k předloženému návrhu. Z mého pohledu je možné vlastně rozdělit ho do několika hlavních skupin nebo okruhů, přičemž vlastně zčásti lze vycházet z těch proklamovaných cílů novelizace, které jsou v důvodové zprávě, ať už se jedná o zjednodušení a zrychlení procesu vstupu do státní služby nebo rozšíření osob, které se mohou účastnit výběrového řízení na představené, nahrazení náměstků pro řízení sekce vrchními řediteli, zavedení funkčního období představených a nebo zrušení limitu stanovujících maximální počet náměstků člena vlády. 

Co se týká toho prvního okruhu, toho zjednodušení a zrychlení procesu vstupu do státní služby, tak k tomu návrhu mám několik zásadních připomínek. Co se týká té navrhované změny týkající se úpravy procesu výběrových řízení neobsazeného volného služebního místa podle § 24 a následujících zákona o státní službě, tak podle tvrzení v důvodové zprávě má vést vlastně k urychlení výběru státních zaměstnanců, aniž by to jakkoliv ovlivnilo transparentnost výběrových řízení. A jako zásadní argument je přímo uvedeno, že je nutné vyjmout výběrové řízení z působnosti druhé a třetí části správního řádu, přičemž tento postup je zdůvodněn judikaturou Ńejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, dle které výběrové řízení podle zákona o státní službě není správním řízením podle správního řádu.

Pokud se podrobně podíváme na tu judikaturu Nejvyššího soudu, tak zjistíme následující, a to, že vlastně právní povahu jednotlivých fází výběrového řízení úkonů činěných v rámci možnosti soudní ochrany, se Nejvyšší správní soud zabýval tímto poprvé v rozsudku ze dne 9. listopadu 2017. Zdůraznil především odlišný charakter první a druhé fáze výběrového řízení. Pro výběr nejvhodnějších uchazečů v první fázi jsou stanoveny jasně objektivní a poměrně konkrétní požadavky. Závěry výběrové komise lze zpochybnit prostřednictvím námitek podle § 164 odst. 4 zákona o státní službě. Ve druhé fázi naproti tomu zákon ponechává volbu na služebním orgánu, který si vybírá jediného a nejvhodnějšího uchazeče a zákon jej ve výběru nijak neomezuje, pokud tedy bereme v úvahu výhradu nutnosti získat souhlas bezprostředně nadřízeného představeného. Služební orgán tak může hledět nejen k odbornosti uchazečů, ale také k jejich osobnosti a povahovým vlastnostem.

Nejvyšší správní soud se ve zmíněném rozsudku zabýval právní povahou vyrozumění, jímž služební orgán informoval jediného nejvhodnějšího uchazeče vybraného výběrovou komisí, že ve druhé fázi výběrového řízení nebyl vybrán, tedy že služební místo nebylo v tom řízení obsazeno. Hodnotil tento úkon z toho hlediska, zda splnil formální i materiální znaky, které na rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 správního řádu klade judikatura. Z hlediska materiálních znaků pak zdůraznil, že uchazeč nesvědčí veřejné subjektivní právo být vybrán, pokud by tomu tak bylo, muselo by být vyrozumění přezkoumatelné jako rozhodnutí. Zákon o státní službě poskytuje služebnímu orgánu značnou míru volnosti při výběru vhodného uchazeče. Služební zákon není vázán doporučením výběrové komise a může bez ohledu na počet nejvhodnějších kandidátů výběrové řízení zrušit a vyhlásit nové.

Nejvyšší správní soud také připomenul, že již v minulosti v řadě případů, kdy žadateli nesvědčil nárok na získání určitého oprávnění či obecněji řečeno nárok na výsledek, dospěl k závěru, že žadatel má právo na to, aby orgán při svém postupu respektoval procesní pravidla, aby neuplatňoval libovůli, aby rozhodoval v obdobných věcech obdobně a neporušoval zákaz diskriminace. Ten soudní přezkum se pak omezuje právě na dodržení těchto obecných pravidel. Soud však může přezkoumat, zda je postup správního orgánu řádný a nediskriminační, a to jen tehdy, má-li tento postup vůbec nějaká navenek znatelná pravidla. Postup služebního orgánu podle § 28 odst. 4 zákona o státní službě se ale neřídí žádnými pravidly, jejichž dodržení či míru jejich dodržení by bylo možno přezkoumávat v řízení před správním soudem. Z toho pak Nejvyšší správní soud dovodil, že vyrozumění uchazeče, že nebyl vybrán, nenaplňuje materiální znaky správního rozhodnutí, připomněl, že i v pracovněprávních vztazích je výběr uchazeče o zaměstnání v působnosti zaměstnavatele. Jediným limitem je zákaz diskriminace v pracovně-právních vztazích, který je upraven v § 16 odst. 2 zákoníku práce, který se uplatní s ohledem na § 98 zákona o státní službě i ve služebních vztazích. Prostředky na ochranu před diskriminací obsahuje § 10 antidiskriminačního zákona.

Myslím si, že z uvedeného je patrné, že už za té stávající právní úpravy není služební orgán při výběru státních zaměstnanců na služební místa svázán šněrujícími či rigidními pravidly, a tak se domnívám, že není žádný opodstatněný důvod k tomu zásadnímu rozvolňování pravidel.

Co se týká dalšího bodu, kterým je zjednodušení a zrychlení procesu vstupu do státní služby, tak má být krácení lhůt vlastně v rámci procesu toho výběrového řízení. Tak má dojít ke zkrácení žádosti pro podání přihlášky do výběrového řízení z 10 dnů na 7. Ačkoli je v důvodové zprávě uvedeno, že se jedná o nejzazší lhůtu, která může být stanovena i delší, mám za to, že to jednoznačně povede k dalšími zapouzdření státní správy, neboť jistě bude v praxi zkrácené lhůty hojně využíváno, což hrozí rozšířenému klientelismu. Příliš důvěryhodně nepůsobí ani snaha stanovovat fikci doručení již třetím dnem oproti běžným deseti. Nicméně tady už pan kolega Výborný zmiňoval, že existuje dohoda na této změně, která by měla být upravena. Snad se shodneme a bude prohlasována ta pětidenní lhůta, za což děkuji.

Co se týká toho třetího okruhu změn, jedná se o nahrazení náměstků pro řízení sekce vrchními řediteli sekcí. Tam mám následující připomínky. Z důvodové zprávy se dovídáme, že má jít o kritizovanou část zákona o státní službě, a že je potřeba tento stav narovnat. Odkazuje se také na článek 38 odst. 2 ústavy. A údajně je nutné, aby existoval jeden typ náměstka, náměstek člena vlády, který plní úkoly závisle na politické vůli. Jen pro připomenutí článku 38 odst. 2 ústavy: Ten stanoví, že člen vlády je povinen osobně se dostavit na schůzi Poslanecké sněmovny na základě jejího usnesení. A platí to i o schůzích výboru, komise nebo vyšetřovací komise, kde však člen vlády může být zastoupen svým náměstkem nebo jiným členem vlády, není-li výslovně požadována jeho osobní účast. K tomuto zdůvodnění lze namítnout, že i přes deklarovanou potřebu reprezentace politické vůle v souladu s uvedeným článkem je navrženo, aby v § 9 odst. 8 zákona o státní službě bylo připuštěno, že člen vlády může stanovit, že vrchní ředitel sekce je oprávněn účastnit se místo člena vlády jednání schůze výboru nebo komise Poslanecké sněmovny včetně vyšetřovacích komisí, není-li výslovně požadována osobní účast člena vlády nebo na schůzi výboru a komise Senátu. V tomto ustanovení zákona o státní službě je tedy opakovaná právní úprava z článku 38 odstavec 2 ústavy a novelou je navržena změna náměstka pro řízení sekce za vrchního ředitele sekce a současně má být zakotvena právní fikce člena vlády pro takový případ.

Mě by zajímalo, v čem tedy spočívá ta potřebná změna. Jestli je to jen v terminologii, v tomto případě tedy vrchní ředitel sekce bude prezentovat politickou vůli, nebo jak to tedy vlastně bude. Důvodová zpráva v tomto vyznívá velmi rozporuplně a můžeme si klást otázku, co se skutečně za touto změnou skrývá.

Částečnou odpověď na to nám dává stanovení funkčního období pro vrchní ředitele sekce v délce 5 let. Jde tedy o to, že současné náměstky pro řízení sekce ponížíme na vrchní ředitele a do státní správy vyšleme zlověstný signál o nejistotě, protože nejde o nic jiného než o snahu co nejdříve tato místa samozřejmě pod jiným názvem než náměstek přeobsadit loajálními lidmi. To jednoznačně vyplývá i z odstavce 4 přechodných ustanovení, kdy se tito představení budou považovat za státního zaměstnance jmenovaného na dobu určitou, jejíž běh počal dnem jmenování státního zaměstnance na služební místo představeného a uplyne nejdříve dnem nabytí účinnosti této novely.