Padlo již i několik konkrétních návrhů, například vegetariánský burger by se nově mohl jmenovat vegetariánský kotouč.

Samozřejmě předkladatelé tohoto předpisu argumentují ochranou spotřebitele. Eric Andrieu ze strany Parti socialiste, který na nový zákon dohlíží, říká toto: „Zákon vyvolal velkou diskuzi napříč politickými skupinami a většina z nich chtěla názvosloví zpřesnit. Můžete si dát steak nebo burger, nemůžete tak ale říkat jiným produktům. Jde o selský rozum.“ Dále dodává: „Lidé musí vědět, co jedí. Změna pomůže lidem, kteří chtějí jíst méně masa. Budou vědět, co mají na talíři.“

Musím říct, že mé srdce doslova zaplálo vřelým citem k tomuto zástupci Evropské unie, který dnem i nocí myslí na moje zájmy a do roztrhání těla pracuje, aby se mi třeba nestalo, že bych přišel do vegetariánské restaurace, objednal si vegetariánský steak nebo burger a nebyl zděšen, že nemám na talíři maso. Jsem dojat, že tito myšlenkoví giganti myslí na nás, prostoduché občany, kteří nejsou schopni si přečíst název pokrmu a mohli by být ošklivě překvapeni, ba i zklamáni, že bezmasé jídlo není z masa.

Jediný záblesk zdravého rozumu se projevil, když zástupci Zemědělské komise EU přiznali, že název vegetariánský kotouč se asi neujme. Já to nicméně vidím jako příležitost, jak ustanovit výbor nebo komisi, která se bude pravidelně scházet a dlouho rokovat o tom, jaké nové názvy tyto potraviny ponesou.

Já osobně bych chtěl panu Andrieu vzkázat, že mám dostatek selského rozumu a také umím číst, tedy si dokážu svoje jídlo koupit sám, a to tak, abych dostal to, co chci. Za jeho snahu mu velmi děkuji, ale nějak už si poradím. Nicméně pokud chce ve svých bohulibých snahách pokračovat, navrhl bych mu další krok. Aby se opravdu již nikdo nikdy nespletl a necítil se poškozen, měla by v dalších letech vzniknout směrnice, která by přikazovala, že u každého popisu jídla musí být obrázek zvířete nebo rostliny, ze které je vyrobena. Tak již nikdy nebude žádný spotřebitel moci být poškozen.

Původně jsem tento článek chtěl pojmout humorně, ale čím víc se nad tímto zákazem zamýšlím, dochází mi, že je to vlastně smutné. Takzvané „evropské elity“ jsou již tak odtrženy od reality, že považují svoje voliče, de facto svoje zaměstnavatele, za tak primitivní, že nejsou schopni si sami přečíst, rozmyslet a vybrat si jídlo, pokud jim to někdo chytřejší – rozuměj zástupce EU – polopaticky nevysvětlí. Skvěle to zapadá do kontextu dalších regulací a zákazů.

Dají se vyvodit dvě věci. Zaprvé, EU zřejmě nemá nic jiného a důležitějšího k řešení, že může vynakládat čas a zdroje na takové absolutně podružné problémy. V podstatě jde o vykonávání činnosti jen pro činnost samotnou a vykazování odvedené práce na řešení problému, který by bez EU nevznikl. A zadruhé, což je mnohem horší, jsou již vysocí představitelé Unie tak odtržení od problémů běžných obyvatel a tak přesvědčeni o vlastní nadřazenosti, neomylnosti a povolanosti k tvoření dobra, že žádná reforma Evropské unie již není možná.

Proto je nutné vystoupit u EU co nejdříve.