Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně.

Já bych chtěla navrhnout nový bod s názvem Diskuse o odškodnění újmy po očkování proti onemocnění covid-19. 4. prosince 2020 tady tehdejší ministr zdravotnictví Blatný při jednání o vakcínách proti covidu v Poslanecké sněmovně tady na plénu Sněmovny prohlásil: I když se nejedná o povinné očkování a nebude se jednat o povinné očkování stát přebírá garanci za toto očkování. V průběhu roku 2021 tlak na vakcinaci sílil, až na začátku prosince 2021 Ministerstvo zdravotnictví novelizovalo takzvanou očkovací vyhlášku, na jejímž základě se očkování proti covidu-19 mělo stát pro vybrané skupiny obyvatelstva povinným.

Současný ministr zdravotnictví Válek novelu očkovací vyhlášky a s ním povinné očkování zrušil po veřejném a politickém tlaku. Garance za očkování, která měla obsahovat i odškodnění újmy v důsledku očkování proti covidu-19 byla zhmotněna v jednom jediném ustanovení zákona č. 569/2020 Sb. s předlouhým názvem, který se dal zjednodušit jako takzvaný zákon o očkování proti onemocnění covid-19. Během roku a čtvrt, kdy se v České republice proti covidu očkuje, se ukázalo, že je málo pravděpodobné, že by Ministerstvo zdravotnictví vůbec někoho odškodnilo. Ustanovení § 2 zákona č. 569/2020 Sb., co do posouzení újmy a rozsahu náhrady odkazuje na zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, který se má pro odškodnění případné újmy způsobené očkováním proti covidu-19 použít obdobně.

Ten však o prokazování účinné souvislosti mlčí, respektive pouze v ustanovení § 3 stanoví domněnku příčinné souvislosti mezi újmou na zdraví a povinným očkováním, a to takto: Jedná-li se o újmu na zdraví, kterou prováděcí právní předpis stanoví jako pravděpodobný následek daného povinného očkování a tento následek nastane po provedení daného povinného očkování v době stanovené tímto prováděcím právním předpisem, má se za to, že újma na zdraví byla způsobena povinným očkováním. Co se týče odpovědnosti podle § 3 zákona č. 116/2020 Sb., zákon nestanoví, zda se jedná o domněnku vyvratitelnou či nevyvratitelnou. Prokazování příčinné souvislosti v otázkách újmy na zdraví je velmi obtížné, což silně oslabuje postavení poškozeného.

Toho si byl vědom Ústavní soud, když ve svém ustanovení ze dne 12. srpna 2008, poskytl argument a ten zní takto: Podstatou lékařství je vlastně vstupovat do celého řetězce příčin a následků do procesu, které probíhají v lidském těle a vnějším zásahem tyto procesy ovlivňovat, měnit jejich směr, působení a tak dále. Zásah lékaře tak vlastně sám o sobě mění přirozený běh věcí v lidském těle, zasahuje do komplexních vztahů příčin a následků. I v případě aktivního jednání lékaře, který zvolí určitý léčebný postup, je velmi obtížné (nesrozumitelné) stanovit, zda tento postup byl nade vší rozumnou pochybnost jedinou možnou příčinou škodlivého stavu.